Bivoj

Okolnosti vzniku

Autorem pověsti o silném Bivojovi je renesanční český kronikář, spisovatel a nejprve utrakvistický, po roce 1521 katolický, kněz Václav Hájek z Libočan, který se narodil na konci 15. století a zemřel v Praze dne 18. března 1553.

Václav Hájek z Libočan sepisoval svou humanistickou česky psanou Kroniku českou řadu let. Dopsal ji roku 1539, vydána byla o dva roky později, ale distribuována až za další dva roky – roku 1543. Kronika je ceněna spíš kvůli své jazykové a literární hodnotě, než jako zdroj hodnověrných informací. Při její tvorbě vycházel z kronik Kosmovy a Dalimilovy, ale celou řadu prehistorických kapitol si dofabuloval a k vymyšleným událostem dosazoval i neméně vymyšlená data. Mezi takto pojaté příběhy patří i pověst o silném Bivojovi. Lze se jen dohadovat, kde Hájek našel inspiraci. Skutečný předobraz Bivoje bývá spatřován v postavě Jetříška z rodu Buziců (jejichž rod se sahá do 12. století), který měl podle legendy přemoci divokého kance a přinést jej na zádech ke dvoru, což se stalo základem pro erb s kančí hlavou. Podobné pověsti se váží i k rodu Zajíců z Hazmburka (odvozeného od Buziců), kteří mají rovněž sviní hlavu ve znaku. Ale již v antických bájích najdeme siláka, který holýma rukama krotil divokou zvěř. Jmenoval se řecky Héraklés, latinsky Hercules. Byl synem Diovým a smrtelné princezny Alkmény.

Ke znovuoživení báje o Bivojovi přispělo Národní obrození v 19. století. Tehdy v Evropě vznikala národní hnutí. Zatímco ve Francii, kdo žil na území tohoto státu, se považoval za příslušníka francouzského národa, za příslušníky germánského národa se považovali německy hovořící obyvatelé a podle tohoto vzoru, aby abychom se proti Němcům vymezili, potřeboval český národ ke svému vzkříšení český jazyk. Základy spisovné češtiny byly položeny v roce 1533 (Gramatika česká) a její prestižní norma byla upevněna v Bibli kralické. Na tu navázal v době Národního obrození Josef Dobrovský v Podrobné mluvnici jazyka českého v roce 1809. Český národ, který vlastně vznikl na základě monumentálních Dějin národu Českého sepsaných (zpočátku německy) „Otcem národa“ Františkem Palackým, potřeboval nejen jazyk, ale i vlastní kulturu, když ne přímo českou, tak alespoň slovanskou. Hájkova kronika tak posloužila jako startovní blok k honu na slovanské artefakty. Soukromí i profesionální badatelé se snažili najít důkazy, které by podpořily tvrzení v kronice, a tak za slovanské vydávali archeologické nálezy buď mladší, nebo až dokonce z doby laténské (keltské). Vznikla i přímo falza (Rukopisy královédvorský a zelenohorský) a v tomto boomu po hledání kulturních pramenů naší prehistorie sepsal na základě Hájkovy kroniky Alois Jirásek Staré pověsti české. Jejich první vydání vyšlo v roce 1894 a ilustroval je Věnceslav Černý. Od těch dob vyšlo těch vydání bezpočet. Ilustrovali je Mikoláš Aleš, Jiří Trnka, Josef Kremláček, Cyril Bouda a další ilustrátoři. Ke stejnému tématu se pak vrátili i další autoři, v roce 1972 například Václav Cibula. Podle Jiráskových pověstí vznikaly obrazy, lunety pro Národní divadlo, filmy, výzdoba fasád nájemních domů atd.

O silném Bivojovi

Lid pod Kavčí horou, nedaleko Vyšehradu, zužoval statný šestiletý kanec. Ničil úrodu a napadal lidi i domácí zvířata. Jednoho dne jej vystopoval Bivoj, syn Sudivoje, holýma rukama jej přemohl a za uši jej odnesl na zádech na Vyšehrad. Zde jej na pokyn kněžny Libuše zabil. Velice se zalíbil kněžně Kazi, která zrovna dlela u sestry Libuše na návštěvě. Kněžny na počest Bivoje uspořádaly velkou hostinu a Bivoj dostal za odměnu od mladých kněžen široký mužský pás ozdobně prošívaný, stříbrnými drobnými hřeby pobitý, s bronzovými puklami a lesklým řetízkem. Pás z pokladu samotného knížete Kroka vybrala Kazi, okouzlená silou mladého vladyky. Bivoj pak Kazi doprovodil na hrad, ležící nad Berounkou (tehdy samozřejmě ještě Mží) a Kazi se pak s Bivojem nějaký čas scházeli, až se stali manželi. Bivoj tak navždy zůstal na Kazině hradě.

Nekorektní závěr

Z pohledu současné doby by byl silák Bivoj velkou celebritou. Úspěšný těžký atlet, manžel kněžny Kazi a švagr kněžny Libuše. Jeho tchán byl uznávaný soudce či kníže Krok, který podle Hájka z Libočan přenesl v roce 683 své sídlo na Vyšehrad. V současnosti žije s tímto jménem 17 našich spoluobčanů. Název Bivoj využívá například florbalový oddíl z Litvínova, či výrobce uzenin z Opavy. Jméno Bivoje nesou i například pánské pláštěnky či pivo Bivoj 13 - speciál z pivovaru Neumann v Mělnickém Vtelně.