Vojvoda Krok

Vojvoda Krok v literatuře

První zmínku o Krokovi a jeho třech dcerách přinesl Kosmas, kronikář český (asi 1045–21. října 1125) ve své latinsky psané Kronice české (Chronica Boemorum). Kosmas se narodil za vlády Břetislava I. do zámožné kněžské rodiny. Kosmas studoval v Praze , Lutychu a v dalších evropských městech. Přestože byl knězem, před vysvěcením se oženil s Božetěchou, s níž měl syna Jindřicha. Na kněze byl vysvěcen v roce 1099. Později stal děkanem pražské kapituly. Svou kroniku sepisoval během posledních několika let svého života, pravděpodobně od roku 1119 do své smrti v roce 1125. Kosmova kronika stojí na úplném začátku české historiografie. Na rozdíl od mnohem později sepsané Hájkovy Kroniky české odlišil „bájné vyprávění starců“ od událostí, k nimž měl konkrétní zdroje či byl jejich svědkem. Kronika je rozdělena do tří knih, pověst o Krokovi je zaznamenaná v první z nich. Právě Kosmova kronika byla inspirací i zdrojem pro sepsání pověsti o Krokovi a jeho dcerách katolickému knězi Václavu Hájkovi z Libočan. Renesanční český kronikář, spisovatel a nejprve utrakvistický, po roce 1521 katolický kněz Václav Hájek z Libočan se narodil na konci 15. století a zemřel v Praze dne 18. března 1553. Svou humanistickou česky psanou Kroniku českou tvořil řadu let. Dopsal ji roku 1539, vydána byla o dva roky později, ale distribuována až za další dva roky – roku 1543. Kronika je ceněna spíš kvůli své jazykové a literární hodnotě, než jako zdroj hodnověrných informací. Rovněž Kosmovu pověst o Krokovi dotvořil na beletristické dílo.

Ke znovuoživení starých českých pověstí přispělo Národní obrození v 19. století. Tehdy v Evropě vznikala národní hnutí. Zatímco ve Francii, kdo žil na území tohoto státu, se považoval za příslušníka francouzského národa, za příslušníky germánského národa se považovali německy hovořící obyvatelé a podle tohoto vzoru, aby abychom se proti Němcům vymezili, potřeboval český národ ke svému vzkříšení český jazyk. Základy spisovné češtiny byly položeny v roce 1533 (Gramatika česká) a její prestižní norma byla upevněna v Bibli kralické, jejíž první šestidílné vydání vyšlo v letech 1579–1594. Na tu navázal v době Národního obrození Josef Dobrovský v Podrobné mluvnici jazyka českého v roce 1809. Český národ, který vlastně vznikl na základě monumentálních Dějin národu Českého sepsaných (zpočátku německy) „Otcem národa“ Františkem Palackým, potřeboval nejen jazyk, ale i vlastní kulturu, když ne přímo českou, tak alespoň slovanskou. Hájkova kronika tak posloužila jako startovací impuls k honu na slovanské artefakty. Soukromí i profesionální badatelé se snažili najít důkazy, které by podpořily tvrzení v kronice, a tak za slovanské vydávali archeologické nálezy buď mladší, nebo až dokonce z doby laténské (keltské). Vznikla i přímo falza (Rukopisy královédvorský a zelenohorský) a v tomto shonu po hledání kulturních pramenů naší prehistorie sepsal na základě Hájkovy kroniky Alois Jirásek Staré pověsti české. Jejich první vydání vyšlo v roce 1894 a ilustroval je Věnceslav Černý. Od těch dob vyšlo vydání Pověstí bezpočet. Ilustrovali je Mikoláš Aleš, Jiří Trnka, Josef Kremláček, Cyril Bouda a další ilustrátoři. Ke stejnému tématu se pak vrátili i další autoři, v roce 1972 například Václav Cibula. Podle Jiráskových pověstí vznikaly obrazy, lunety pro Národní divadlo, filmy, výzdoba fasád nájemních domů atd.

Toto heslo se nachází na herní trase Vyšehradské pověsti v aplikaci Putování Prahou 2

Vyrazte ven, pojďte si zahrát

Objevte více

Vojvoda Krok

Za panování vojvody Čecha země vzkvétala. Po jeho smrti lid osiřel, kazil se a právo hynulo. Nastaly nesváry a spory a mnozí proti sobě sami začali bojovat. Když se zlo stále více rozmáhalo, sešli se starší rodu u Čechovy mohyly a rozhodli se vyhledat nového vojvodu. Vypravili se za Čechovým bratrem Lechem, který se však chystal za hory a řeku Odru, kde pak založil hrady Hnězdno a Krakov, ale poradil jim za správce a soudce Kroka, starostu mocného rodu. Ten obýval hrad, jenž nesl jeho jméno a nacházel se nad Berounkou nedaleko Zbečna. Krok oplýval nejen bohatstvím, ale moudrostí a důvtipem. Krok pak vládl nad Čechami a jako vojvoda se usadil na Budči. Vybudoval zde školu, kde se vyučovalo službě bohům, starým zpěvům i věštbám a kouzlům. Sám pak při jedné meditaci dospěl k závěru, že Budeč dlouho neobstojí a nepotrvá, tudíž vyslal posly k  Vltavě, aby pomocí bohů našli vhodné místo pro budoucí sídlo. Dostali se až na ostroh nad řekou Vltavou a všichni jedněmi ústy v týž okamžik na té skále zvolali vnuknutím bohů: „To je to místo vyvolené.“  Tak řekli následně i Krok a všichni starší a vystavěli zde hrad. Václav Hájek z Libočan uvádí, že se tak stalo v roce 683. Mimochodem, toho roku umayadská armáda pod vedením chalify Jazída I. v bitvě u al-Harry (v dnešní Saudské Arábii) porazila rebely v Medině a za nedlouho Jazíd I. náhle zemřel, což vedlo k ukončení obléhání Mekky. Toho roku 28. června zemřel papež Lev II. a v Japonsku vydal císař Temmu nařízení, podle něhož se muselo v celém Japonsku platit pouze bronzovými mincemi namísto stříbrných.

Ale vraťme se na Vyšehrad, kde Krok nad Vltavou, v místech, kde nebyly strmé skály, nechal vykopat hluboké příkopy, nasypat náspy zvýšené roubenou hradbou a vystavět sruby. Opodál hradu vyvěral v háji pod starými buky silný pramen s lahodnou vodou. Té studánce říkali Jezerka a hradu, že stál na vysoké skále Vyšehrad. Sem byl uveden Krok se svou rodinou. Pod jeho třicetiletým vedením nastal čas hojnosti a blahobytu. Když zemřel, želel ho všechen lid. Jeho popel i zbroj uložili do hrobu vedle mohyly Čechovy. Z rodiny zesnulého moudrého soudce Kroka zůstaly tři dcery. Nejstarší Kazi se zálibou v bylinách, bohům oddaná Teta a nejmladší Libuše, která se stala Krokovou následnicí.