Hana Kvapilová

Hana Kvapilová se narodila 29. listopadu 1860 na Novém Městě pražském. Otec Gustav Kubeš provozoval pozlacovačskou a restaurátorskou dílnu ve Spálené ulici a matka Marie, rozená Urbanová, pocházela z čelákovické fary.

Hana nejprve studovala na soukromé škole Svatavy Amerlingové a v letech 1871 až 1875 na Vyšší dívčí škole ve Vodičkově ulici. Na klavír ji učil Antonín Dvořák, který tehdy působil v orchestru Prozatímního divadla. Po finančním úpadku otcovy firmy se kolem roku 1873 rodina ocitla v nouzi a Hana ji pomáhala příležitostnými pracemi. Divadlo začala hrát ochotnicky v Malostranské besedě roku 1884, kde ztvárnila roli komorné Katynky ve hře Františka Ferdinanda Šamberka „Blázinec v prvním poschodí“, a brzy na sebe upoutala pozornost svým výrazným hereckým talentem. Prošla ještě dalšími ochotnickými spolky, např. žižkovským Pokrokem, a hrála též s ochotníky z Poděbrad, ale v roce 1886 dostala nabídku od společnosti Pavla Švandy ze Semčic, která měla v létě představení na Smíchově, a stala se profesionální herečkou.

Dramatik František Adolf Šubert ji roku 1888 pozval na zkoušky do Národního divadla, kde nastudovala hry „Noc na Karlštejně“ od Jaroslava Vrchlického a „Z doby kotillonů“ Emanuela Bozděcha. Následně ji dne 1. června 1888 spolu s Eduardem Vojanem přijali do souboru činohry tohoto divadla, kde působila až do své smrti. Spolu s Vojanem se stala vůdčí osobností činohry této přední české scény a ztělesnila zde celou řadu rolí, počínaje Ibsenovou Norou a Rebekkou Westovou, přes Čechovovu Mášu, Kvapilovu Princeznu pampelišku až po Mínu z Hilbertovy „Viny“ a Zeyerovu Mahulenu.

Koncem ledna 1890 se při repríze hry „Sedm havranů“, kde vystupovala v roli Světlany, seznámila s novinářem, spisovatelem a pozdějším režisérem Národního divadla Jaroslavem Kvapilem. O čtyři roky později, dne 24. května 1894, se za něj provdala v  podskalském kostele Nejsvětější Trojice a obývali spolu nejprve novoměstský dům čp. 1748/13 ve Václavské ulici a od roku 1901 nedaleký dům čp. 1969/24 na nároží novoměstských ulic Resslova a Gorazdova. Po roce 1900, tedy v době, kdy se dramaturgem činohry stal její muž, se dostala do centra nepříjemných tiskových kampaní. Dlouholeté přátelství ji pojilo se spisovatelkou Růženou Svobodovou.

V letech 1902 a 1906 podnikla pohostinská vystoupení v Záhřebu i v Bělehradě, kde ji publikum vřele přijalo a roku 1902 po představení Hamleta obdržela Řád sv. Sávy.

Tato významná herečka zemřela 8. dubna 1907 v Praze. „Hana Kvapilová byla největší česká herečka, poněvadž ona jediná vítězně pronikla kouzelným kruhem, jenž svírá ženu, kdykoliv umělecky vytváří. Ona první u nás úplně zvítězila nad zatěžujícími okovy svého pohlaví. Avšak pokořivši v sobě ženu umělkyni, neodložila půvab svého ženství, jež umělecky jsouc přitlumeno, zářivě prokvétalo všemi výkony.“ prohlásil o ni Jan Jaroslav Bor, režisér Švandova i Vinohradského divadla.