František Bílek (Nové Město)

František Bílek se narodil do rodiny koláře a rolníka Jana Bílka a jeho druhé ženy Josefy v jihočeském Chýnově. Měl dvě sestry a tři bratry. Nejmladší bratr Antonín se vydal také na cestu malířství a sochařství, ale zdaleka nedosáhl Františkova věhlasu. Připomínkou jeho díla na Praze 2 je busta K. V. Raise na domě č. 1154/3 v Čermákově ulici na Vinohradech.

František studoval dva roky na reálném gymnáziu v Táboře, kde se již začal projevovat jeho kreslířský talent. Jeho otec původně chtěl, aby se stal mlynářem, nakonec však dovolil, aby se syn ucházel o studium na pražské Akademii výtvarných umění. Již v patnácti letech se zde stává žákem prof. M. Pirnera. V té době bydlí na Karlově náměstí v domě Na Křemenci (někdy také Na Křemelci) u paní Anny Marešové, která pronajímala dva pokoje v prvním patře studentům. Byl to tentýž, dnes již nestojící dům č.p. 558/31 (dnešní číslování 558/29), v němž řadu let před Bílkem bydlel u své tety Josefy Duškové Antonín Dvořák.

V druhém roce studia se jeho učiteli zdá, že Bílek má potíže s používáním barev v malbě. Vyšetření u profesora Thomayera ukáže, že trpí daltonismem, částečnou barvoslepostí. Bílek sice zůstává studentem Akademie, ale začíná docházet na hodiny modelování na Státní uměleckoprůmyslovou školu k prof. J. Mauderovi. Jeho další cestou se stává sochařství. Zjevné nadání mu získává přízeň nejen profesorů, ale také mecenáše Vojtěcha rytíře Lanny, který financuje stipendium na studium v Paříži. Bílek 1891 skutečně odjíždí do Paříže, zprvu studuje na akademii Colarossi u profesora J. A. Injalberta. Stýká se zde s řadou umělců – Z. Braunerovou, A. Muchou, L. Maroldem a dalšími. Po umělecké stránce ho zde sleduje V. Hynais. Později studium opouští, najímá si ateliér a tvoří svá první významná sochařská díla – Golgota – hora lebek a Orba je naší viny trest. Obě byla konzervativní českou sochařskou obcí reprezentovanou zejména J. V. Myslbekem vnímána negativně, stejně jako přerušení studia na akademii Colarossi, a nakonec je mu stipendium odňato.

Bílek, nepochopen a podroben tvrdé kritice, se vrací do rodného Chýnova, kde si zřizuje dílnu v opuštěné střelnici v lese. Od roku 1896 pracuje v domě propůjčeném mu profesorem F. Nekutem. Posléze začíná v Chýnově stavět svůj vlastní dům s dílnou, sám navrhuje a zčásti i realizuje jeho podobu i výzdobu. Jeho přítelem se stává básník J. Zeyer. Po určitou dobu se též zaobírá myšlenkou vstupu do kláštera, kde by mohl nerušeně tvořit. Osud mu nakonec přivede do cesty mladičkou dceru významného pražského lékaře, gynekologa, zdravotního rady a předsedy lékařské komory Jaromíra Nečase. A tak Bílek 18. 1. 1902 v kostele sv. Štěpána vstupuje do manželství s Bertou Nečasovou. Manželství, z něhož se narodí dvě děti, syn František Jaromír a dcera Berta, a které je až do smrti umělce spořádané a harmonické.

První samostatná Bílkova výstava se koná v roce 1908 v kostele sv. Martina ve zdi v Praze, kde také již od svatby trvale žije a tvoří, prozatím v pronajatých prostorách. Stává se členem Spolku výtvarných umělců Mánes, Umělecké besedy a stojí i u zrodu Sdružení českých umělců grafiků Hollar.

F. Bílek se přátelí a udržuje styky s řadou osobností své doby. Mezi jeho blízké přátele či podporovatele patří vedle J. Zeyera zejména O. Březina, Z. Braunerová, J. Fanta a další. Z hlediska duchovního vyrůstá z katolického prostředí, přátelí se i s osobnostmi tzv. Katolické moderny, např. J. Demlem, S. Bouškou či K. Dostálem-Lutinovem. V roce 1920 však z katolické církve vystupuje a vstupuje do nově vzniklé Církve československé. Řada z jeho děl po tomto datu vzniká právě pro potřeby této církve.

Jeho pojetí umění je unikátní a svébytné. Vnímá své dílo jako boží poslání, jeho duchovní cesta je usměrňována vlastními vizemi a modlitbami, má blízko k mysticismu. Asi i proto je ve své době často vystaven kritice a nepochopení.

V roce 1911 dokončuje Bílek stavbu své vlastní vily s ateliérem nedaleko Pražského hradu (dnes Mickiewiczova 1). Vilu si sám architektonicky navrhuje a utváří i její interiér, včetně vlastních návrhů a designování nábytku. Vila se stává jeho hlavním bydlištěm i pracovištěm, do chýnovské „chaloupky“ jezdí poté na letní byt a uchyluje se sem natrvalo až v době po vypuknutí 2. světové války. Zde také 13. 10. 1941 ve věku nedožitých 69 let umírá.

Rozsah Bílkova díla je obdivuhodný. Mezi nejznámější plastiky, kromě již zmíněných, patří Ukřižovaný umístěný v katedrále sv. Víta, Václava a Vojtěcha, sousoší Komenský se loučí s vlastí před jeho pražskou vilou, památníky Mistru Janu Husovi v Táboře a Kolíně. Vytvořil ale ohromné množství dalších prací – reliéfů, sochařských portrétů, grafik, dřevořezeb a keramických předmětů. Samostatnou kapitolou jeho tvorby jsou funerální plastiky, z nichž nejznámější je asi jeho Modlitba nad hroby nad jeho vlastním hrobem v Chýnově nebo plastika Žal na hrobě V. B. Třebízského na Vyšehradském hřbitově v Praze.

Na Praze 2 zanechal František Bílek své stopy životní i umělecké. Na Karlově náměstí v domě Na Křemenci bylo v dobách studia jeho první pražské bydliště. V kostele sv. Štěpána se oženil. Byla to ostatně farnost, do které příslušela rodina jeho ženy Berty, která za svobodna bydlela ve Štěpánské ulici. S Bertou se Bílek zasnoubil na jaře 1901 u hrobu J. Zeyera na Vyšehradě. Významnou kolekci jeho děl najdeme v kostele sv. Václava na Zderaze, kde v letech 1929-31 působil jeho syn František Jaromír jako duchovní Církve československé. Je to zejména šestimetrový Krucifix, vyřezávaný oltář zobrazující praotce Čecha, sv. Ludmilu, sv. Václava, J. Husa, J. Žižku a J. A. Komenského, vyřezávané svícny a pulpit na oltář. Bílek navrhl i ozdobné vyřezávání kostelních lavic a Boží hrob ve svém unikátním pojetí, který zde v kopii každoročně o Velikonocích vystavují. Na Vyšehradském hřbitově najdeme vedle plastiky Žal například Kristus, poutník u kříže, cíle své cesty a další jeho reliéf Ztrávena Tvým ohněm – utonula jsem v Tobě na hrobě Františka Xavera Procházky. Na rohu Karlova náměstí a Řeznické (již Praha 1) je ve výši prvního patra umístěna Bílkova pamětní deska Jeronýmu Pražskému.

Již mimo Prahu 2, v blízkosti Pražského hradu a Belvederu, stojí za návštěvu známá Bílkova vila s umělcovým muzeem.