František Bílek: Kristus – poutník u kříže – cíle své cesty, Vyšehradský hřbitov č. 6-111 (Vyšehrad)

Autorem stély s reliéfním duchovním tématem Kristus - Poutník u kříže -  cíle své cesty je velice významný představitel secesní symbolistní sochařské generace František Bílek. František Bílek se dostal k sochařství a architektuře přes studia malby u profesora Maxmiliána Pirnera na Akademii výtvarných umění v Praze v letech 1887-1890. Kvůli vrozené oční vadě, která mu částečně zabraňovala rozeznávat některé barvy, přešel na Uměleckoprůmyslovou školu v Praze studovat sochařství u Josefa Maudra, ale současně zůstal studentem AVU. Stipendium Vojtěcha Lanny mu umožnilo studovat v Paříži, kde se seznámil se Zdenkou Braunerovou, ale i Luďkem Maroldem. Alfonsem Muchou či Vojtěchem Hynaisem. Jeho prvotní díla byla však odmítnuta Josefem Václavem Myslbekem i mecenášem Vojtěchem Lannou. V rodném Chýnově si pak Bílek zřídil sochařskou dílnu. V roce 1902 se oženil s Bertou Nečasovou a přestěhoval se do Prahy. V roce 1911 si postavil podle svého návrhu vilu v Mickiewiczově ulici na Hradčanech, kde se nyní nachází Bílkovou muzeum. František Bílek byl velice plodným a vyhledávaným autorem. V letech 1898 až 1912 byl čelenem Spolku výtvarných umělců Mánes a dále Umělecké besedy a SČUG Hollar. S jeho rozsáhlým dílem se lze setkat na náměstích měst a českých hřbitovech. (V Poděbradech například vytvořil zdobenou hřbitovní zeď.)

Na Vyšehradském hřbitově (ale například na Olšanských hřbitovech je Bílkovo dílo podstatně početnější) je jeho práce zastoupena ještě na hrobě č. 5-31, kde socha Žal z roku 1908 zdobí hrob Václava Beneše Třebízského či na hrobě č. 9-27 matematika a filozofa Františka Xavera Procházky, na němž stojí stéla s reliéfním motivem Žalem strávena tvým ohněm utonula jsem v tobě.