Jaroslav Záruba (Vinohrady)

Jaroslav Záruba se narodil do rodiny stavitele. Po složení maturity na gymnáziu v Třeboni vystudoval Právnickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze. Po jejím absolvování nastoupil roku 1928 vojenskou službu a v armádě zůstal po celý zbytek života. Vystudoval Školu pro důstojníky pěchoty v záloze a Vojenskou akademii v Hranicích. Od července 1931 velel četě, nejdříve pěšího pluku 22 v Jičíně, od září 1933 cyklistického praporu 1 v Jaroměři. Po absolvování výcviku na leteckého pozorovatele pěchoty působil jako velitel roty u pěšího pluku 21 v Čáslavi až do likvidace československé armády po vzniku protektorátu.

V červnu 1939 byl propuštěn ze svazku armády, převeden do stavu vládního vojska a sloužil u praporu 1 v Praze. Od roku 1943 měl hodnost hejtmana I. třídy (ekvivalent štábního kapitána). Již od roku 1942 se účastnil protinacistického odboje jako člen skupiny štábního kapitána Jana Pulkrábka.

Po zahájení Pražského povstání se 5. května 1945 zapojil do  bojů o budovu Československého rozhlasu na Vinohradech jako pověřený vojenský velitel. Účastnil se úspěšného boje proti německé jednotce přítomné v budově a v 18 hod. převzal její kapitulaci. Velel i další obraně proti Němcům, kteří nad rozhlasem chtěli opět získat kontrolu. Mimo jiné řídil výstavbu barikád v přilehlých ulicích.

Dne 7. května 1945 se situace obránců stávala kritickou kvůli nedostatku munice i ostřelování z budovy školy Na Smetance, kde sídlil oddíl více než 100 příslušníků SS. Obránci se odhodlali k odvážnému kroku. Povstalečtí velitelé Jaroslav Záruba a Václav Kopecký, se vydali s Němci vyjednávat v doprovodu britských vojáků Thomase Vokese a Williama Greiga, kteří se k obráncům rozhlasu připojili po útěku ze zajateckého tábora. Díky Britům, předstírajícím, že jednají ve jménu krále a jsou předvojem britského letectva, se skutečně podařilo dosáhnout kapitulace německého oddílu.

Boje však pokračovaly i nadále. Dne 8. května Jaroslava Zárubu v Balbínově ulici smrtelně zranily střepiny z minometu. Velení po něm převzal major Antonín Rakouš a štábní kapitán v záloze Václav Kopecký. I přes veškerou lékařskou péči Jaroslav Záruba zraněním 10. května podlehl. Nejprve byl pochován na Olšanských hřbitovech, později byly jeho ostatky přemístěny do rodinné hrobky v Třeboni.

Místo, kde byli Jaroslav Záruba a vojín Jan Hlava smrtelně raněni, připomíná pamětní deska v Balbínově ulici. Jejich jména jsou uvedena i na pamětní desce na budově rozhlasu, věnované těm, kteří padli v květnu 1945 v bojích o rozhlas.