Josef Váchal (Vinohrady)

Josef Váchal se narodil za Rakousko-Uherska a zemřel za komunistického režimu. Hlavní část jeho všestranné tvorby spadá však do období první republiky. Mezi jeho nejznámější díla patří kniha Krvavý román a ilustrace k Demlovu Hradu smrti. Otcem Josefa Váchala byl Josef Šimon Aleš-Lyžec, bratranec Mikoláše Alše, matkou Anna Váchalová. Rodiče však nebyli nikdy oddáni. Na jeho výchově v dětství se podíleli prarodiče Alšovi z otcovy strany. S matkou se stýkal až po roce 1891, ale ta se mezitím provdala za obuvníka Hlaváčka a Váchal s ní nikdy nenavázal hlubší vztah. Váchal se v roce 1898 odstěhoval do Prahy, kde se učil knihařině a současně navštěvoval průmyslovou pokračovací školu. V hlavním městě prožil 40 let života.

Na doporučení Mikoláše Alše byl přijat do krajinářské školy Aloise Kalvody. Přivydělával si kreslením pohlednic či vázáním knih. Rovněž navštěvoval figurální malířskou školu Rudolfa Béma a čtyři měsíce se učil leptům v ateliéru Antonína Herveta. Od roku 1906 se rozhodl pro vlastní uměleckou dráhu. V roce 1913 se oženil s Marií Pešulovou, s níž bydlel v Praze na Vinohradech v Kladská ul. 3. Počátkem února 1915 se přestěhoval do Vršovic do nárožního domu Tyršova čp. 648/9, nyní křižovatka ulic Žitomírská a Kodaňská čp 648/36. Svým přátelům oznámil změnu adresy vtipným veršovaným dopisem: „Změna místností", viz levý box.

Josef Váchal se zúčastnil bojů ve světové válce, což poznamenalo jeho tvorbu. Ve svých pětatřiceti letech zemřela na Štědrý den 1922 jeho manželka a jeho životní družkou se posléze stala výtvarnice Anna Macková. Od roku 1934 pobýval často na jejím statku ve Studeňanech, kam se v roce 1939 natrvalo přestěhoval a kde i zemřel. Po nástupu komunistů byl statek znárodněn a Váchal přežíval v nedostatku. V šedesátých letech minulého století však o jeho díla rostl zájem. Josef Váchal však zemřel v květnu 1969 šest dní po smrti Anny Mackové a pět dní po udělení titulu zasloužilý umělec. Nedožil se tak knižního vydání Krvavého románu ve velkém nákladu. Kniha poprvé vyšla v r. 1924 a byla věnována krvavému románu, což byl literární žánr brakové literatury oblíbený zejména v 2. polovině 19. století, pro který byl typický jednoduchý senzační děj plný zvratů. Filmově byl zpracován v roce 1993 režisérem Jaroslavem Brabcem, hudbu složil Jiří Šust.

Josef Váchal své knihy sám psal, ilustroval, sázel ze svých řezů gotizujícího písma a sám je tiskl a vázal. Řada ilustrací z nich se řadí mezi nejvýznamnější díla české grafiky 20. století. Výčet jeho díla, a to ať už se jedná o knihy či drobnější grafiky, jako jsou např. pohlednice či ex libris, je značně rozsáhlý. Část jeho díla byla inspirována okultismem. Josef Váchal dodnes zůstává pro řadu svých obdivovatelů opravdovým fenoménem. V Litomyšli je možné navštívit Portmoneum - muzeum Josefa Váchala.