František Jaromír Rubeš (Vinohrady)

František Jaromír Rubeš pocházel ze sedmi dětí nájemce pivovaru v Čížkově. Po smrti otce se s matkou přestěhovali do Kolína. Studoval v Havlíčkově Brodě a v Praze, pobyt v bohosloveckém semináři po dvou letech přerušil, působil jako vychovatel v Bystřici a rovněž při následujících právnických studiích v Praze a ještě i po nich byl vychovatelem v rodině malostranského sládka.

Součástí obrozenecké romantické poezie byly deklamovánky a popěvky, jejichž nejoblíbenějším autorem byl v té době právě F. J. Rubeš. Mnoho z nich bylo úspěšně zhudebněno.

Do literatury vstoupil Rubeš už jako student. Od roku 1834 psal do Květů a dalších časopisů, zejména do humoristického časopisu Paleček, který sám spoluredigoval. V próze navázal na podněty Tylovy vlastenecké a sentimentální povídky, osobitě se projevil jako autor humoresek, z nichž je nejvýše ceněna povídka Pan Amanuensis na venku aneb Putování za novelou (1842).

Po roce 1847 se Rubeš odmlčel, věnoval se už jen svému právnickému povolání a v necelých čtyřiceti letech zemřel na rodinnou chorobu – TBC.

Na Vinohradech nese spisovatelovo jméno Rubešova ulice, která prošla od roku 1884 několika změnami, naposledy zkrácením v souvislosti s výstavbou severojižní magistrály a budovy tehdejšího národního shromáždění.