Rostislav Běhal (Vinohrady)

Ekonomický novinář a bývalý náměstek ředitele Československého rozhlasu pro program patří k osobnostem, které zásadním způsobem ovlivnily rozhlasové vysílání šedesátých let. Během své profesní kariéry se sice z větší části pohyboval mimo záře reflektorů, a tak zůstává široké veřejnosti dodnes prakticky neznámý, jeho práce za zdmi Vinohradské 12. ale nemalou měrou přispěla ke kultivaci novinařiny šedesátých let. O osobnosti Rostislava Běhala asi nejlépe vypovídá skutečnost, že v noci z 20. na 21. srpna 1968 se z pozice náměstka ústředního ředitele postavil snahám vysílat na rozhlasových vlnách okupační propagandu. Mimoto se svou celoživotní publikační činností také výrazně podepsal pod rozvoj a popularizaci rozhlasové historie.

Rostislav Běhal se narodil roku 1922 v Bratislavě, většinu svého života ale prožil v Praze. Vystudoval zde nejprve obchodní akademii a po válce nastoupil na Vysokou školu obchodní. Tu sice nedokončil, ale vysokoškolské vzdělání si dálkově dodělal v druhé polovině padesátých let na Filosofické fakultě Univerzity Karlovy.

Do Československého rozhlasu se sídlem na Vinohradské 12 nastoupil v r. 1952 poté, co několik předchozích let nabíral profesní zkušenosti v podnicích Mikrofona či Tesla Lanškroun.

Rostislav Běhal své počátky v rozhlase charakterizoval v r. 2008 následovně: „Koncem 52. roku, kdy jsem nastoupil do rozhlasu, bylo v něm už po největších čistkách, ale stále tu vládly tři sudičky – ostražitost, podezíravost a alibismus. (…) Jakpak by tedy bylo možné nějaké ‚živé‘ vysílání, reportáž nebo přenos! I zprávy museli hlasatelé namlouvat na magnetofonový pásek, teprve z něho – předem ověřené – směly do vysílání. Jenomže v březnu 1953 došlo ke dvěma událostem, které po velké a bezprostřední reportáži přímo volaly. (…) Zemřel Stalin a zakrátko po něm i Gottwald.“ A právě kvazi živá reportáž z pohřbu prvního komunistického prezidenta Gottwalda, která přes vypjaté přípravy skončila pro rozhlas fiaskem, se pro mladého ekonomického redaktora stala impulsem zajímat se o téma rozhlasové reportáže důkladněji. Jak po teoretické, tak praktické stránce.

V praktické rovině se Běhal reportérské řemeslo pořádně naučil během I. československé spartakiády v r. 1955. Ačkoli byla strahovská akce velkou politickou manifestací KSČ a rozhlasové vysílání podle toho obsahově také vypadalo, pro rozhlasové reportéry to byla mimořádná příležitost poprvé si vyzkoušet komentovat z terénu a naživo. A tuto šanci si nenechal ujít ani Rostislav Běhal. V Archivu Českého rozhlasu se v Běhalově osobním fondu dokonce dochoval i scénář k reportáži ze cvičení žen, ze kterého tehdy dvaatřicetiletý reportér během živého přenosu čerpal.

Reportáži se ovšem Běhal záhy začal věnovat i odborně. Výsledkem jeho práce byla v r. 1962 průkopnická publikace Vývoj české rozhlasové reportáže, která reflektovala proměnu tohoto zpravodajského žánru v prvních patnácti letech existence rozhlasu (1923–1938). Kromě odborného zájmu o reportáže se Běhal věnoval také ryze rozhlasové práci – autorsky připravoval nejen ekonomické pořady, ale i pásma pro literární redakci.

V r. 1962 se stal Rostislav Běhal náměstkem ústředního ředitele Československého rozhlasu pro program a v této pozici vydržel až do r. 1969. Za jeho působení prošel rozhlas řadou změn, počínaje důsledným zacílením stanic na jasně vyprofilovaná publika a konče mj. posilováním kritického tónu v publicistice. Ten se naplno projevil během „pražského jara“, kdy Běhal po výměně ústředního ředitele českou část rozhlasu de facto řídil.

V noci z 20. na 21. srpna 1968 byl ústřední ředitel Československého rozhlasu Zdeněk Hejzlar na služební cestě na Slovensku a zastupováním byl pověřen právě náměstek Rostislav Běhal. Ten byl 20. srpna v jedenáct večer pozván k ministrovi spojů Karlu Hoffmannovi, který mu nařídil odvysílat zprávu obhajující okupaci země armádami pěti zemí Varšavské smlouvy. Běhal odmítl a jeho rozhlasoví kolegové nedlouho na to odstartovali protiokupační vysílání. Běhalova osobní statečnost a následná odvaha rozhlasových redaktorů a techniků znamenala, že se v krizové době obsazování Československa z rozhlasových přijímačů ozývaly pravdivé informace namísto sovětské propagandy.

Za tento kategorický postoj si Běhal po začátku normalizace "vysloužil" nejprve sesazení z pozice náměstka a posléze propuštění z rozhlasu, do kterého se mohl vrátit až po roce 1989 coby rozhlasový historik. V mezidobí pracoval jako skladník v národním podniku Mototechna.

Rostislav Běhal byl znám svou pečlivostí a tato jeho vlastnost se dle pamětníků naplno projevila i při přípravě knižních projektů, na kterých v devadesátých a nultých letech pracoval. Je autorem úctyhodného slovníku rozhlasových osobností Kdo je kdo a jedné z kapitol publikace Od mikrofonu k posluchačům, pojednávající o padesátých letech v rozhase. V neposlední řadě otiskl ve stejné době množství článků k rozhlasovým tématům pro bulletin Svět rozhlasu. Zemřel náhle v r. 2007. Jeho hlas si můžete poslechnout v odkazu na rozhlasovou ukázku.