Zdenka Walló (Vinohrady)
Rozhlasová hlasatelka a redaktorka
Narodila se 8. července 1894 v Praze a zemřela v květnu 1944 ve vyhlazovacím táboře Osvětim-Březinka
Dne 8. července 1894 se narodila jako Zdenka Drobnerová do židovské rodiny lékaře Emila Drobnera. Ten pracoval na zámořských lodích jako námořní lékař, takže výchova Zdenky spočívala na matce Idě. Získala výborné vzdělání, díky kterému se naučila cizím jazykům – především němčině a francouzštině, ale také angličtině. Navštěvovala totiž 9 let německý penzionát a poté strávila dva roky na francouzské škole ve Švýcarsku. Také krátce studovala zpěv na pražské konzervatoři.
Po smrti otce byla mladá Zdenka nucena najít si práci, aby uživila sebe a svou matku. Absolvovala úřednický kurz a sedm let pracovala jako sekretářka ve střívkárně (tedy řeznickém závodě, který se specializoval na čištění a dodávání střívek uzenářům). Majitelem firmy byl Karel Michael Walló, za kterého se roku 1932 provdala. Děti s ním nikdy neměla, ale její manžel měl z prvního manželství dceru Zoru a syna Ladislava (což je otec spisovatelky Olgy Walló).
Kvůli nepříznivým hospodářským podmínkám byl její manžel nucen závod zlikvidovat. A tak nastoupila jako dramaturgyně americké filmové společnosti Metro – Goldwyn – Mayer. Tam však pracovala pouhý rok. Dále přijala místo samostatné dramaturgyně u jiné americké společnosti s názvem Universal Film. Avšak firma začala mít finanční problémy a Walló nemohla dále zaměstnávat, a ta tak musela začít zastávat pozici korespondentky v Autoklubu Republiky československé.
Zásadní zlom v životě Zdenky Walló nastal roku 1934. Pro rozhlasovou společnost Radiojournal měla příležitost poprvé řečnit na vlnách. Krátce totiž pro rozhlasové vysílání shrnula v reportáži automobilový závod Tisíc mil československých. Rozpoznala u sebe slovesné a řečnické schopnosti, a tak oslovila Radiojournal. Přihlásila se o post hlasatelky s tím, že už má s vysíláním zkušenost a hovoří třemi cizími jazyky. Toto stálo v přihlášce: „U příležitosti automobilového závodu 1000 mil čsl. byla jsem podrobena malé hlasové zkoušce v Radiojournalu a shledána způsobilou pro tuto relaci. Prosím proto, abych byla vyzkoušena, zdali bych funkci hlasatelskou mohla ve výše uvedených řečech zastávati profesionálně.“ Konkurz později proběhl na výbornou. Hlas Zdenky Walló byl hodnocen jako „srozumitelný, klidný, jasný a rozmyslný“ , a tak v říjnu roku 1934 byla přijata. Stala se pro své jazykové schopnosti hlasatelkou a současně korespondentkou cizojazyčné redakce, která se zaměřovala na vysílání do zahraničí. Stala v pořadí teprve druhou rozhlasovou hlasatelkou po Emílii Tučkové-Kočkové.
Byla mezi posluchači velmi populární, a to nejen doma, ale i v zahraničí. Její obdivovatelé jí posílali dopisy a dary. Na jeden kuriózní vzpomínal hlasatel František Kamil Zeman: "Jednou přišla na její adresu do Československého rozhlasu veliká bedna. Byla jako trezor, uvnitř vyplechovaná. A v ní byla krásná, vydělaná, měkká a nádherně barevná kůže tygra. Skutečného tygra. A psaní od posluchače-krajana odněkud snad z Bengálska nebo z Austrálie, já už dneska nevím. Psal srdečně a děkoval paní Walló za radost, kterou mu přináší její hlášení ze starého domova. Zdeňka potom opravdu ten tygří kožich nosila a budila v něm v Praze pravou senzaci. Nechtěla budit senzaci, to ne. Ale nechtěla také pokazit radost dárci té veliké tygří kůže. No a tak když byl kožich ušit, dala se v něm vyfotografovat, a obrázek, vlastně obrázky, krajanovi do té země tygrů s poděkováním poslala."
Ve druhé polovině 30. let Zdence Walló zemřel manžel a také prodělala několik těžkých onemocnění, jež se týkala infekce kůže obličeje a očí. Kvůli enormním zdravotním výdajům se dokonce dostala do finanční tísně. Radiojournal jí proto poskytl půjčku na léčebné výlohy a činži. V té době bydlela s matkou v ulici Na Valech poblíž dnešní Hradčanské v Praze.
Po vzniku protektorátu byla ihned v březnu 1939 z rozhlasu pro svůj židovský původ propuštěna. O jejím dalším pracovním působení se bohužel nic neví. Než byla s matkou poslána v červenci 1942 do ghetta Terezín, bydlely společně v ulici Americká č. 26 na Vinohradech. Dne 18. května 1944 byla s matkou transportována z Terezína do vyhlazovacího tábora Osvětim-Březinka. Předpokládá se, že jako ženy vyššího věku (Zdence Walló bylo 49 let) byly nedlouho po příjezdu zavražděny v plynových komorách.
Datum vytvoření: 5.11.2024 8:32
Zašlete nám zpětnou vazbu k tomuto heslu. Líbí se Vám toto zpracování? Máte návrh na změnu?
Zpětná vazba