Jan Málek (Vinohrady)

Jan Málek je hudební skladatel, dlouholetý rozhlasový hudební režisér, autor jak symfonických a komorních skladeb, tak dětských sborů a nepřeberného množství zpracování lidové hudby.

Narodil se a vyrostl v Praze na Pankráci. Už víc jak 40 let žije v Praze na Vinohradech ve  Francouzské ulici. Absolvoval Státní konzervatoř v Praze, kde studoval od r. 1956 na oddělení lidových nástrojů u folkloristy Alberta Peka a v letech 1958-1961 skladbu v kompoziční třídě Miloslava Kabeláče. Vojenskou službu strávil v Brně, mj. i s folklorním souborem Jánošík. Od roku 1963 působil v Československém rozhlase v Plzni nejprve jako hudební režisér, poté 11 let jako dramaturg Plzeňského rozhlasového orchestru a zároveň koncem šedesátých let i jako lektor a krátce jako dramaturg tamní elektroakustické laboratoře. Od jara 1976 do roku 2003 byl Jan Málek hudebním režisérem Československého (později Českého) rozhlasu v Praze. Několik následujících let se ještě podílel na rekonstrukci vzácných archivních zvukových snímků spolu s mistrem zvuku Miroslavem Marešem.

Od počátků své tvorby se věnoval jak komorní, tak symfonické, elektroakustické, koncertantní a vokální i vokálně-instrumentální oblasti. V jeho skladatelské tvorbě se po období experimentů na poli tzv. Nové hudby (7 studií pro dechové a bicí nástroje, I. smyčcový kvartet "Hallgató és táncnóta", Horror Alenae, Tři stadia pro orchestr a dva stereofonní magnetofony) výrazně projevilo směřování ke dvěma oblastem: staré hudbě a folklóru. Obojímu se intenzivně věnoval už v Plzni, kde také autorsky a umělecky spolupracoval se Zdeňkem Bláhou, Jaroslavem Krčkem a Zdeňkem Lukášem; výsledkem byly stovky úprav lidových písní a melodií, vysílané Plzeňským rozhlasem. Některé z nich, mnohdy elektronicky zpracované, byly oceněny i na tehdejší mezinárodní soutěži Prix de Musique Folklorique de Radio Bratislava. Spolupracoval i se sborem Česká píseň a vystupoval a natáčel s vlastním souborem Dolce miseria, který se zabýval starou hudbou. Z inspirací folklorem i starou hudbou zhruba od počátku 70. let vznikaly i Málkovy vlastní osobité kompozice. Ať už se jedná o  Koncert pro dudy, smyčce a bicí (možná první svého druhu), využívající 3 nástroje v různém (i upraveném) ladění, komponovaný pro skvělého plzeňského dudáka a rozhlasového redaktora Zdeňka Bláhu, nebo celou řadu dalších orchestrálních skladeb (čtyři symfonie, Requiem, Koncertní árie na Dantův text pro baryton a orchestr aj.). Pro rozhlasovou redakci tzv. malých žánrů v Praze zpracovával a upravoval český folklor, ze spolupráce se sbormistrem Čestmírem Staškem a jeho Dětským sborem Československého rozhlasu pak vznikala oblíbená a několikrát i mezinárodně oceněná tvorba pro děti (Královničky aj. na lidové texty, dětská opera Vepřové hody na text Karla Miloty a na text téhož básníka, laureáta Ceny Jaroslava Seiferta a skladatelova letitého přítele, i další tituly – např. Ukolébavky pro dospělé lidi atd.). Je nutné připomenout také spolupráci se sbormistry profesorem Jiřím Kolářem a Karlem Virglerem.

Folklorní náměty procházejí Málkovou tvorbou jako červená nit: I. symfonie (Sinfonia su una cantilena) je vystavěna výhradně z melodického a rytmického materiálu moravské lidové balady, dialog s lidovou písní vede Jan Málek v cyklu Túžení pro ženský sbor a sólové housle, překvapivě gradované jsou variace pro 5 violoncell Quando io sarchiava´l lino, které prozrazují až v samém závěru téma chodské lidové písně. Inspirací mu byla italská renesance k monumentální Poctě kladivu Michelangelovu, napsané k 500. výročí umělcova narození pro symbolické obsazení 5 trubek, 5 trombonů, 5 tympánů, 5 tamtamů a pětihlasý mužský sbor, která byla příznivě hodnocena na Mezinárodní skladatelské tribuně UNESCO 1975. Patří sem i Šest sonetů z Dantova "Nového života“, nebo koncertní árie „Amore e´l cor gentil" na verše z téže básníkovy knihy. Na staročeskou milostnou poezii napsal Málek půvabná Svítáníčka. Odrazem historické hudby je i Divertimento č. 1 pro smyčce "Paví pero", jímž prochází quasirenesanční pavana, a prozatím nejzávažnějším dílem z tohoto inspiračního okruhu je Málkovo rozsáhlé Requiem super l´homme armé, komponované na známý středověký nápěv, a věnované „mrtvým všech válek končícího druhého tisíciletí a smutnému výročí začátku II. světové...". Sté výročí narození svého učitele, Miloslava Kabeláče pak připomněl koncertní předehrou Ad astra na téma z jeho IV. symfonie. V roce 2018 mu vydal Radioservis profilové CD, přinášející 1. a 3. symfonii, Divertimento „Paví pero“ a koncertní árii Amore e´l cor gentil. K novějším orchestrálním skladbám patří 4.symfonie La Danza. Rozsáhlá je také oblast Málkovy komorní tvorby pro různá nástrojová seskupení – 5 dechových kvintetů, 4 smyčcové kvartety, skladby pro violoncello, flétnu, harfu, basetové rohy či klavírní skladby. K provedení je připraven materiál celovečerní statické opery – melodramu s názvem Tristan a Isolda – 6 obrazů o lásce a smrti na text Karla Miloty.

Jan Málek je členem Umělecké besedy a Společnosti českých skladatelů AHUV. Unie českých pěveckých sborů mu 2018 udělila Cenu za skladatelskou práci v oblasti sborové tvorby.