Jaroslav Seifert

Jaroslav Seifert se narodil v úřednické rodině, ale otec pak zkoušel obchodovat s obrazy a rámy, aby se stal nakonec dělníkem. Na vyšší gymnázium chodil Seifert nejprve na Žižkově, později jako privátní student na vinohradské gymnázium v dnešní Londýnské ulici na Vinohradech.

Publikovat začal v roce 1919, o dva roky později se stal členem KSČ a pravidelným přispěvatelem Rudého práva. O deset let později byl z Komunistické strany Československa vyloučen a vstoupil do Československé sociálně demokratické strany dělnické, po válce publikoval v odborářských novinách Práce.

Tento obsah se nachází v jedné z našich her Doplňovačka, září 2021

Vyzkoušejte si Vaše znalosti v některé z našich her

Hrát

Dne 19. ledna 1928 se oženil s Marií Ulrichovou, s níž měl dvě děti, dceru Janu a syna Jaroslava.

V září 1968 vystoupil proti invazi vojsk Varšavské smlouvy a po zavedení tzv. normalizace upadl v nemilost komunistického režimu. V roce 1976 podepsal Chartu 77, v roce 1984 obdržel Nobelovu cenu za literaturu. Zemřel v lednu 1986, poslední rozloučení s ním proběhlo v břevnovském kostele sv. Markéty pod dohledem státní bezpečnosti. Pochován je v Kralupech nad Vltavou.

Výčet jeho básnických děl je velice rozsáhlý. Mezi jeho nejznámější sbírky poezie patří z rané tvorby např. Město v Slzách (1921), Samá láska (1923), Na vlnách TSF, Jaro sbohem; literárně činný byl i za války a v letech poválečných. Poslední Seifertovou sbírkou je Býti básníkem z roku 1983. Známé jsou i jeho paměti Hvězdy nad Rajskou zahradou (1929) a Všecky krásy světa (1979). Významné dílo představují i jeho překlady Paula Verlaina, Alexandra Bloka a Guillauma Apollinaira. Jeho dílo vycházelo i samizdatově a na druhou stranu v četných výborech, přičemž se řada básní dočkala i zhudebnění.