Jan Šafránek (Nové Město)

V letech 1961–1963 navštěvoval malířské kurzy regionálního akademického malíře Fröhlicha, v letech 1964–1970 střídal různé profese a současně si v Hradci Králové zařizuje atelier, kde vznikají jeho první figurální obrazy. V letech 1970–1973 maloval reklamní panely pro filmový podnik v Hradci Králové. Během hradeckého období (1968–1974) vytvořil více než padesát obrazů. V roce 1974 se přemístil do Prahy, kde si zařídil vlastní ateliér v Kateřinské 491/12, a podle vlastních slov „přežíval na volné noze“: „Pivo, buřt a sekaná svíčková byly tenkrát levný a za ateliér v Kateřinský ulici jsem platil čtyřicet pět korun měsíčně.“ Navazuje kontakty s mnoha umělci z alternativní kulturní scény (stýkal se především se Zbyškem Sionem, Jiřím Daníčkem, Evženem Brikciusem, Rudolfem Němcem a Olafem Hanelem), zúčastňuje se různých neoficiálních výstav a podílí se aktivně na řadě akcí. V té době se seznámil i s Ivanem Martinem Jirousem, který ho vyzval, aby namaloval rozměrné scénické pozadí pro tzv. „Druhý hudební festival druhé kultury“. Ten však byl rozprášen policií a členové skupiny The Plastic People of the Universe pozatýkáni. „[...] i já byl připravenej na nejhorší – chodil jsem pořád s cigaretama a kartáčkem na zuby v kapse. Pak mě jedno časný ráno dva příslušníci odvezli k výslechu a byl jsem nařčenej z toho, že jsem zhanobil naší socialistickou měnu – na pozadí plátna jsem totiž okopíroval Hradčany ze stokoruny. Estébáci chtěli ten obraz mermomocí dostat, ale byl dobře ukrytej – tak dobře, že se dodnes neví, kde se nachází ,“ vzpomínal později. V pražském období (1974–1979) vzniklo několik sérií žánrových figurálních obrazů na téma nočních lokálů a bufetů, společenských událostí i intimních výjevů a příběhů ze života, jež jsou ironickým komentářem k absurditě každodennosti normalizované společnosti 70. let. Šafránkovu tvorbu té doby přesně charakterizovaly kurátorky malířovy retrospektivy v Galerii moderního umění v Hradci Králové (2023) Petra Příkazská a Anna Horák Zemanová: „Autor z jednotlivých scén sestavuje novodobou burleskní frašku, do níž obsazuje postavy odpozorované nejen v ulicích, hospodách a barech, ale také na stranických schůzích a v policejních služebnách (Hladce oholen dobře ostříhán, 1975; Hospodské hry, 1972; Řečník, 1978). Jeho obrazy vytváří iluzi filmu s dějovou linkou smrštěnou do jednoho políčka, komiksový humoristický román, v němž podobnost zobrazených osob se skutečnými lidmi je jen „čistě náhodná“. Ve svých rafinovaně insitních malbách mnohofigurálních kompozic Jan Šafránek rozvíjí série nesouvisejících mikropříběhů."

V prosinci 1976 podepsal Šafránek Prohlášení Charty 77, jeho podpis byl zveřejněn 6. ledna 1977. Po ztrátě existenčních možností emigroval v roce 1979 do Rakouska, kde se v roce 1980 zapsal na Akademii užitého umění ve Vídni, aby studoval dva semestry kresbu a malbu v ateliéru profesora Carla Ungera. V letech 1981–1985 žil v Sydney (1984 získal australské státní občanství). V letech 1985–1986 cestoval po USA, Mexiku a Evropě, v letech 1986–1990 opět působil v Sydney a podnikl řadu cest po Tasmánii, Novém Zélandu, Tichomoří, Fidži, Velikonočním ostrově a Jižní Americe.  V roce 1990 se natrvalo vrátil do Evropy, kde žije a tvoří střídavě v Praze a ve Vídni. Ačkoli svou tvorbou stojí zcela mimo akademickou uměleckou obec, jeho obrazy, v nichž někteří kunsthistorici spatřují osobité filiace k nové figuraci, pop-artu či k fotografickému hyperrealizmu, jiným zase připomínají německé expresionisty Georga Grosze a Otto Dixe či dokonce Breugela nebo Josefa Ladu, jsou dnes zastoupeny ve sbírkách významných veřejných institucí doma i v zahraničí.

V roce 2017 vydalo nakladatelství Gema Art monografickou publikaci Jan Šafránek: Barvený svět lidí