Zdeněk Řehoř (Vinohrady)

Zdeněk Řehoř byl nejmladší ze sedmi dětí rodiny majitele módního salonu v Jičíně. Zde vystudoval reálku a Raisův učitelský ústav. V roce 1938 po smrti otce a vlivem politických událostí odešla rodina do Prahy. Zdeněk následně vystudoval dva semestry filosofické fakulty a ač byl původním povoláním učitel, od mládí se věnoval hlavně divadlu. 

Za 2. světové války účinkoval ve většině her v divadélku Větrník Josefa Šmídy, jednu dobu jako administrativní vedoucí souboru. Na sklonku války se léčil s těžkou tuberkulózou plic v sanatoriu v Kostelci nad Černým i lesy. Od r. 1946 již účinkoval v Burianově divadle D 34. V roce 1945 vstoupil do KSČ, ale v roce 1968 z komunistické strany vystoupil. V roce 1950 se stal členem hereckého souboru Divadla na Vinohradech , kde setrval až do své smrti, celkem 44 let.

Byl nejen znamenitým divadelním hercem, ale  i velmi vyhledávaným hercem filmovým, televizním a rozhlasovým. Hrál ve více než šedesáti filmech. Poprvé stanul před kamerou již jako dvacetiletý v komedii Z českých mlýnů. Mnoho z nich patří k „zlatému fondu československé kinematografie" a bývá často reprízováno v televizích, například Poklad byzantského kupce, Vražda v hotelu Excelsior (s Jaroslavem Marvanem a Josefem Bláhou), Trhák ( Hana Zagorová), Dobří holubi se vracejí, Jak utopit dr. Mráčka aneb konec vodníků v Čechách režiséra Václava Vorlíčka a další. Oblíbení byly i seriály, v nichž hrál důležité role, jako například tatínka Oldřicha Hanáka v Takové normální rodince (1971) po boku Jany Štěpánkové a Marie Rosůlkové, Vojtu Náprstka ve Sňatcích z rozumu (1968) ,  postavu Laštovičky v seriálu F. L. Věk (dále  Dana Medřická, Jan Pivec, Václav Voska, Bohuš Záhorský....), a v mnoha dalších seriálech a inscenacích. Do srdcí dětí bez rozdílu věku se zapsal rolí hajného z Krkonošských pohádek společně s Iljou Prachařem, Jaroslavem Satoranským a  Hanou Maciuchovou.

Hrál v dramatech, komediích i pohádkách, například po boku Vlasty Chramostové v divadelní hře Dívka s bílými vlasy (1951). V roce 1969 vznikl televizní záznam divadelního představení Divadla na Vinohradech, a to komedie Brouk v hlavě od dramatika Georgese Feydeaua. Díky tomuto záznamu lze obdivovat i Řehořovo divadelní herectví po tolika letech.

Zdeněk Řehoř v roce 1981 získal cenu Prix Bohemia, v roce 1982 byl jmenován zasloužilým umělcem, ale v roce 1998 se tohoto titulu vzdal. Od roku 1993 byl nositelem Ceny Senior Prix.

Byl dvakrát ženatý. S Věrou Krpálkovou v letech 1953-1955. Avšak díky vzdálenosti, kdy Věra hrála ve Zlíně a Zdeněk v Praze, manželství nevydrželo. Poté uzavřel v r. 1959 sňatek s Janou Semerádovou, s níž v šedesátých letech adoptoval dceru Janu, zvanou Žanda. Veřejným tajemstvím byl jeho vztah s rovněž vdanou herečkou Jiřinou Švorcovou, se kterou hrál i v seriálu Žena za pultem. Oba zvažovali rozvod, ale nakonec se rozešli a již k sobě nikdy nenašli cestu.

Mimo hraní sbíral herec známky a užíval si přírody a klidu na chalupě v severočeské Slunečné, stejně jako například Vlastimil Brodský, režisér Jan Fischer a jeho dcera Táňa Fischerová.

Zdeněk Řehoř zemřel v Praze ve věku 74 let.