Zdeněk Řehoř (Vinohrady)

Zdeněk Řehoř pocházel z úřednické rodiny al původním povoláním byl učitel, ale od mládí se věnoval divadlu. Po otcově smrti v roce 1938 se rodina přestěhovala z Jičína do Prahy. Na sklonku války se léčil s těžkou tuberkulózou plic v sanatoriu v Kostelci nad Černým i lesy. V roce 1946 účinkoval v Burianově divadle D 34. V roce 1945 vstoupil do KSČ, ale v roce 1968 z komunistické strany vystoupil. V roce 1950 se stal členem hereckého souboru Divadla na Vinohradech , kde setrval až do své smrti. Byl nejen znamenitým divadelním hercem, ale byl i velmi vyhledávaným hercem filmovým, televizním a rozhlasovým. Hrál ve více než šedesáti filmech. Poprvé stanul před kamerou již jako dvacetiletý v komedii Z českých mlýnů. Mnoho z nich patří k „zlatému fondu československé kinematografie" a bývá často reprízováno v televizích, například Poklad byzantského kupce, Vražda v hotelu Excelsior, Trhák, Dobří holubi se vracejí, Jak utopit dr. Mráčka aneb konec vodníků v Čechách a další. Oblíbení byly i seriály, v nichž hrál důležité role, jako například tatínka Oldřicha Hanáka v Takové normální rodince (1971), Vojtu Náprstka ve Sňatcích z rozumu (1968) a v mnoha dalších seriálech a inscenacích. Do srdcí dětí bez rozdílu věku se zapsal rolí hajného z Krkonošských pohádek. Hrál v dramatech, komediích i pohádkách. V roce 1969 vznikl televizní záznam divadelního představení Divadla na Vinohradech, a to komedie Brouk v hlavě od dramatika Georgese Feydeaua. Díky tomuto záznamu lze obdivovat i Řehořovo divadelní herectví po tolika letech.

Zdeněk Řehoř v roce 1981 získal cenu Prix Bohemia, v roce 1982 byl jmenován zasloužilým umělcem, ale v roce 1898 se tohoto titulu vzdal. Byl dvakrát ženatý, a to s Věrou Krpálkovou v letech 1953-1955 a od roku 1959 s Janou Semerádovou, s níž v šedesátých letech adoptoval dceru.