Jiří Blažej (Vinohrady)

Po studiích na Státní grafické škole byl přijat na pražskou Akademii výtvarných umění. Studium malířství absolvoval v roce 1951 u prof. V. Sychry. Své znalosti rozšířil a odbornost posílil studiem v restaurátorské škole prof. B. Slánského, která vzbuzuje dodnes ve světě úctu. Studium ukončil absolutoriem v roce 1954.

V tomtéž roce vystavil poprvé svá díla na členské výstavě Umělecké besedy v Alšově síni v Praze. Svou celoživotní uměleckou činnost dále rozložil mezi restaurátorské práce a volnou malířskou tvorbu. Umělci, jejichž hlavní profesí je restaurátorství, jsou v celém průběhu své tvůrčí činnosti ovlivňováni vysokým stupněm výtvarných znalostí prací autorů, jejichž práce restaurují. To je i případ Jiřího Blažeje. První samostatná výstava mu byla uspořádána v r. 1968 v České Lípě. Podruhé samostatně vystavoval v Praze v  Ústředním domě železničářů v r. 1978. V jeho malbách je většinovým východiskem spíše cit a víra, než odvaha a progresivita. Umělec používal hlavně tradiční rejstřík obrazové symboliky s možnostmi nových variant jejího použití. Ve své tvorbě byl obdivován hlavně díky účelné jednoduchosti, poetičnosti a snovosti. Známy jsou jeho obrazy např. Slunečník (1965), Rozhraní (1966), cyklus Země obdělávaná (1970-71), Nekonečno (1972). Z řady samostatných výstav lze vybrat tu v Národním domě na pražských Vinohradech v r. 1978; dále v Kupkově síni na Opočně v r. 1996 a v Zámecké galerii ve Slatiňanech v r. 2000.

Tento obsah se nachází v jedné z našich her Doplňovačka, říjen 2024

Vyzkoušejte si Vaše znalosti v některé z našich her

Hrát

Restaurátor je první, kdo průzkumem zjišťuje stav originálního díla. Na jeho morální vyspělosti, osobní odpovědnosti a na jeho profesionální odbornosti leží osud a celkový výsledek restaurátorského zásahu. Restaurátorské zásahy mají s dochovaným fragmentem původního uměleckého díla vytvářet pohledově harmonický celek.

V období mezi výstavami se Blažej intenzivně věnoval restaurátorství. Po celý život se ve své restaurátorské činnosti snažil přiblížit originálu. Byl typickým představitelem vědeckého pojetí restaurátorské práce. Tento umělecký postoj jej přivedl ke spolupráci s Ústavem organické chemie a biochemie a některými jinými vědeckými pracovišti Československé akademie věd. Předmětem spolupráce bylo zejména využití plastických hmot pro konzervační a restaurátorské technologie při sanaci památkových objektů. Jednou z prvních významných restaurátorských prací Jiřího Blažeje byla konzervace malby kupole špitální kaple P. Marie od V. V. Reinera (1728) v Duchcově v r. 1956. Významnou prací byl jeho restaurátorský podíl na obnově gotické nástěnné malby části ambitu kláštera Na Slovanech v roce 1957.

Při rekonstrukci hradní obrazárny v r. 1964 Blažej provedl obnovu obrazu Krista s Marií a Martou od Marconiho (před r. 1515) a obrazu Judity od Furiniho (po r. 1640).

Podílel se na vývoji metody konzervace kamene a na metodice restaurování nástěnné malby, restauroval nástěnné malby u sv. Klimenta ve Staré Boleslavi, v Sázavském klášteře, v Praze u sv. Jiří, v ambitu Na Slovanech a v domě U zvonu, sochy Kalvárie v Týnském chrámu.

V roce 1966 aplikace nové konzervační metody kamene vynesla Jiřímu Blažejovi spolu s Ing. J. Doubravou a Ing. Dr. Radhouským Cenu hlavního města Prahy. Významnou restaurátorskou prací Jiřího Blažeje byla renovace polychromované dřevěné plastiky Ukřižování od neznámého autora z doby před r. 1420 v pražském kostele P. Marie před Týnem. Jeho mohutným restaurátorským dílem byla rekonstrukce plastické výzdoby gotického domu U kamenného zvonu na Staroměstském náměstí v Praze. Na fasádě se v nikách prvního poschodí nacházela sochařská vypodobnění českého krále Jana Lucemburského a jeho první manželky, české královny Elišky Přemyslovny. Společnost jim pak po stranách dělali stojící rytíři. Po dlouhém sestavování byla částečně sestavena čtyři torza. Šlo o sanaci zlomků kamenných plastik - celkem asi 12 000 kusů různé velikosti - od neznámých autorů první poloviny 14. století (spolupráce s J. Pasálkem).

V letech 1977 – 80 restauroval polychromovanou dřevěnou sochu sv. Petra z konce 15. stol. od neznámého autora v zámecké obrazárně v Duchcově, kolekci obrazů ze 17. až 19. stol. od V. Machka, J. Clarota, V. Hellicha a dalších autorů v pražském Národním muzeu a obrazů O. Kubina, J. Zrzavého a F. Tichého v Oblastní galerii v Karlových Varech.

Byl členem Sdružení pražských malířů, Tvůrčí skupiny restaurátorů R64, Českého fondu výtvarných umění, je zapsán v Nové encyklopedii českého výtvarného umění. Praha, Academia, 1995.

Po významnou část života, až do smrti, pracoval v ateliéru v Praze 2, Čerchovská 6.

*pozn. red.: některé zdroje uvádějí místo narození Lomnice nad Popelkou