Artemis Kavalírová (Nové Město)

Artemis „Aťa“ Kavalírová Poskočilová se narodila v roce 1934 do rodiny s významnou sokolskou tradicí. Připomeňme nejprve její předky .

Děd A. Kavalírové Ing. Josef Kavalír (1870 – 1921), stavební inženýr, byl členem Sokola Pražského od roku 1889 až do své smrti v roce 1921. Od roku byl 1892byl členem cvičitelského sboru, ale později i členem správního výboru a náměstkem starosty.  V roce 1895 byl zvolen do technického předsednictva ČOS, o rok později byl členem výboru ČOS, v letech 1900 – 1903 náměstkem náčelníka, 1904 – 1910 náměstkem starosty. Od 1903 čestným členem cvičitelského sboru. Při dostavbě sokolovny v letech 1911 – 1912 jako místostarosta jednoty a stavební odborník byl pověřen vrchním řízením dostavby sokolovny Sokola Pražského. V posledních dvou letech života byl šéfredaktorem časopisu Sokol. Jeho manželka Anna Kavalírová (1872-1861) byla členkou Tělocvičného spolku paní a dívek pražských, v letech 1915 – 1916 jeho náčelnicí, od roku 1919 do 1948 matrikářkou. Její bratr František Urban podporoval Sokol finančně.

MUDr. Miroslav Kavalír (1900 -  1981), syn Josefa Kavalíra a otec A. Kavalírové byl lékař ortopéd. Od mládí byl výkonným tělocvikářem, závodil ve více sportovních disciplínách, působil jako pedagog na střední i na vysoké škole. Pořádal vlastní odborné kurzy tělesné výchovy pro lékaře. Vydal řadu odborných publikací a statí z oboru tělocviku, fyziologie a ortopedie. Členem Sokola Pražského byl od svého mládí, záhy se stal také cvičitelem. Od roku 1938 v ČOS členem lékařského odboru a místonáčelníkem. V roce 1941 byl v rámci nacistické akce Sokol Gestapem zatčen a spolu s dalšími vedoucími činovníky ČOS uvězněn v koncentračních táborech v Terezíně a v Osvětimi. Spolu s několika podobně uvězněnými sokoly byl v roce 1942 propuštěn a hned po návratu se ještě zapojil do domácího odboje, roce 1945 byl členem České národní rady. Po válce byl prezidentem Benešem vyznamenán za odbojovou činnost Československým válečným křížem.

Po obnovení Sokola byl v letech 1945 – 1948 náčelníkem ČOS, a redaktorem časopisu Sokol.  Krátce po XI. všesokolském sletu v roce 1948 byl v rámci komunistických čistek vyloučen ze Sokola Pražského i z ČOS, nejen jemu, ale celé rodině byl zakázán pobyt v Praze. Po dalších třech letech v roce 1951 byl zatčen, odsouzen na tři roky do vězení v Plzni na Borech, současně mu byla zabavena soukromá ordinace na Václavském náměstí a na 10 let mu bylo znemožněno vykonávat lékařskou práci. Teprve později se mohl zapojit do zdravotnictví jako praktikující lékař v nemocnici v Žatci.

Artemis Kavalírová působila jako administrativní pracovnice ve stavebnictví. Členka Sokola Pražského je od roku 1945. Po pauze spojené s přestěhováním rodiny na Žatecko se vrátila do „ své“ původní sokolovny, tentokrát ovšem po názvem TJ Praga v rámci ČSTV. V roce 1953 složila první cvičitelské zkoušky a dále působila jako pomocná cvičitelka. V prosinci 1989 a v roce 1990 se aktivně účastnila obnovení ČOS, od roku 1990 do 1996 zastávala administrativní pozici v ČOS v redakci časopisu Sokol. V Sokole Pražském cvičila v oddíle všestrannosti. Po složení cvičitelských zkoušek II. st. cvičitelkou byla v oddíle předškolních dětí a rodičů a dětí, již se svými vnuky a vedla nácvik předškolních dětí na XII. XIII. a XIV. všesokolské slety a sama na nich cvičila vždy ve dvou skladbách. Vzdělavatelkou byla v Sokole Pražském v letech 2003 do 2013, členkou vzdělavatelského odboru je dosud, věnuje se zejména akcím pro děti. Bydlí v budově Sokola Pražského a letní měsíce tráví u Písku.

Dalšími členy rodiny Kavalírovy, kteří se zapsali do historie Sokola Pražského byl syn Josefa Kavalíra Boleslav, bratr Eduard a synovec Jiří, všichni jako cvičitelé do roku 1948, později i pravnuk Lukáš Poskočil jako cvičitel žáků.

Zpracováno dle podkladů Jitky Křepelkové, Sokol Pražský