Petr Novák

Zpěvák a skladatel Petr Novák se narodil krátce po druhé světové válce. Otce, který rodinu brzy opustil, téměř nepoznal. Rodina velmi těžce nesla rok 1948, což se odrazilo i na jeho celoživotním postoji ke komunistickému režimu. Rebeloval proti němu už v dospívání a doplatil na to vyloučením z gymnázia těsně před maturitou. K hudbě měl blízko od dětství, od šesti let hrál na piano, a i když hudební vzdělání nikdy nezískal, písničky si skládal sám. Svou první kapelu založil v roce 1963 se svými kamarády Ivem Plickou a Karlem Slukou, kteří bydleli ve stejném domě v Legerově ulici jako on. Obdivovali Beatles a svou první kapelu pojmenovali stejně,  o něco později se přejmenovali na George and Beatovens. Ve sklepě nahráli s pomocí technika Čs. rozhlasu několik písniček, dvě z nich - Povídej a Já budu chodit po špičkách - se dostaly k hudebnímu publicistovi Jiřímu Černému, který je zařadil do své rozhlasové hitparády Houpačka, a okamžitě se staly hitem. Z Petra Nováka se  prakticky přes noc stala populární osobnost. Písnička Já budu chodit po špičkách se držela v čele hitparády rok a půl a mladé hudebníky vynesla na výsluní. Když v září 1965 narukovali dva členové kapely na vojnu, skupina se rozpadla.

Vedle hudby snil Novák o tom stát hercem, a tak se přihlásil na DAMU, u zkoušek ale neuspěl. Vystupoval krátce jako kandrdas v kočovném divadle Maringotka. V roce 1966 přijal nabídku angažmá ve skupině Flamengo. Za rok pak vzkřísil svoji kapelu George and Beatovens a jeho písničky opět slavily velký úspěch. Texty k písním, které výhradně skládal Petr Novák, psal Ivo Plicka. Hity Povídej, Klaunova zpověď, Hvězdičko blýskavá a další stále oslovují   posluchače všech generací, pro které Petr Novák byl, je a navždy bude výjimečným zpěvákem s krásným, melancholickým hlasem.

V době politických událostí roku 1968 projevoval veřejně nesouhlas s okupací vojsk Varšavské smlouvy, v roce 1969 během vystoupení na Bratislavské lyře, kterou živě přenášela televize, požádal o minutu ticha za Jana Palacha. Činnost mu sice komunisté nezakázali, ale pořadatelé koncertů a hudebních akcí se ho už dál báli zvát, aby se vyhnuli problémům. Znovuobnovená kapela se tak nemohla uživit a pozvolna se rozpadala, což nesl Petr Novák velmi těžce. Procházel hudební i životní krizí a vše se podepsalo na jeho psychice a zdraví, které poznamenala ještě vážná autonehoda při návratu z koncertu v roce 1974. Petr se těžce zranil, jeho manažer přišel o nohu. Začátkem sedmdesátých let vystupoval s kytarou v klubech, nebo v divadle Semafor, kde pro něj napsal Jiří Suchý s Ferdinandem Havlíkem píseň Dívenku z duhy. Poté, co Ivo Plicka neunesl neustálé zásahy do jeho textů tehdejší schvalovací komisí a odjel do Mnichova za svojí německou manželkou, přišel Petr o dvorního textaře. V roce 1975 spolupracoval s C&K Vocal a Skupinou Bohuslava Jandy na nahrávce desky s rockovou operou Kráska a zvíře, což byla moderní variace francouzské pohádky, k níž napsal texty Zdeněk Rytíř. V dalších letech vystupoval Petr Novák se skupinou G+B, což byl zkrácený název obnovené skupiny George and Beatovens,  a publikum si získaly jejich písničky Co je to láska, Hvězdičko blýskavá nebo Přátelství na n-tou. Texty pro Petra tehdy psal např. Eduard Krečmar, Pavel Vrba nebo Pavel Cmíral. V té době žil v Legerově ul. 76 a rád navštěvoval nedalekou restauraci Demínka.

V polovině 80. let přemýšlel o konci své hudební kariéry, ale odradili ho od toho jeho nejbližší. V roce 1984 se oženil s jednou z nejkrásnějších hereček té doby, Evou Jakoubkovou. Přistěhoval se k ní na Staré Město a dlouhé hodiny trávil sám nebo v její společnosti v hospodě U radnice. I když se po třech letech rozvedli, nedokázali bez sebe žít, avšak nebyli si oporou, spíš naopak. Eva Jakoubková později také podlehla démonu alkoholu a předčasně zemřela ve věku 53 let.

Počátkem 90. let koncertoval se zpěvákem Karlem Kahovcem, se kterým v 60. letech společně účinkovali ve skupině Flamengo. Teď připravili album Rub a líc, na kterém si spolu zazní jejich tři společné duety. Posledním albem byly Dávné sliby, pro nějž několik textů napsal básník Pavel Šrut. Petr Novák v té době už vůbec nedbal o své zdraví – holdoval alkoholu, byl i velmi silný kuřák a téměř nejedl. Snídal, obědval i večeřel pivo nebo víno. Byl vyhublý, trpěl mentální anorexií. Často se mu lámaly kosti a sužovaly ho bolesti způsobené trombózou v nohách. Aby mohl fungovat na koncertech, musel dostávat silné injekce. Jeho poslední vystoupení proběhlo v kostele, kde za doprovodu kytary a violy odehrál své největší hity. Po návratu už nebyl schopen dojít ani do oblíbené staroměstské hospůdky, lehl si a ve spánku zemřel. Je pohřben na Vinohradském hřbitově v Praze.

Jeho písničky si nadále získávají oblibu a nové příznivce v řadách nastupující generace.