Jan Kapr (Vinohrady)

Hudební skladatel, hudební režisér, publicista a pedagog.

Jan Kapr se narodil 12. března 1914 v Praze, zemřel 29. dubna 1988 v Praze.

Sdílet

Hudební  skladatel Jan Kapr se narodil jako třetí potomek Václava Jaroslava Kapra, kapelníka kabaretu v Praze na Poříčí. Zájmy Jana Kapra v dětství nebyly vyhraněny. Aktivně se účastnil místního kulturního života jako loutkoherec, zabýval se i rozvojem svých fyzických schopností. Jako dorostenecký cvičenec Sokola se chtěl stát mistrem světa v gymnastice. V šestnácti letech však, při cvičení, nedbalostí dozoru, došlo k utržení kruhů a Jan, spadl na záda, a už nevstal. Jan Kapr se tak stal celoživotním invalidou. Začal se proto plně věnovat hudbě. V roce 1933 byl přijat na pražskou konzervatoř do kompozičního oddělení k Jaroslavu Křičkovi. Studium absolvoval v r. 1938. Ještě před dokončením studií se Jan Kapr oženil a spolu s manželkou se přestěhoval do Prahy, na Vinohrady, do Přemyslovské ulice č. 37. Od roku 1939 Jan Kapr působil v Čs. rozhlasu jako hudební režisér. Jeho kolegy byli takoví velikáni jako Karel Ančerl, Iša Krejčí, Klement Slavický, Václav Trojan, Jan Fadrhons, jeho nadřízeným Miloslav Kabeláč. K prvním skladatelovým tvůrčím milníkům patří provedení Tří tanců pro velký orchestr Českou filharmonií (13.6.1940). Významného ohlasu se dočkala Kaprova Symfonietta, provedená 12.9.1941 brněnským rozhlasovým orchestrem, řízeným Václavem Kašlíkem. Dalším významným úspěchem mladého skladatele bylo provedení jeho symfonického Scherza Českou filharmonií dne 7.1.1943 pod taktovkou Rafaela Kubelíka. V roce 1948 se Jan Kapr zúčastnil skladatelské soutěže, pořádané v Londýně v souvislosti s olympijskými hrami, dílem Maraton. V této soutěži získal olympijskou medaili. Na nacistickou okupaci Jan Kapr reagoval kantátou Píseň rodné zemi (zhudebněny verše Josefa Hory Zpěv rodné zemi), provedenou až v roce 1946.

V padesátých letech 20. století se Jan Kapr stal jedním z nejuznávanějších filmových skladatelů. Tuto dráhu nastartoval hudbou k filmu Žíznivé mládí (1943) režiséra J. N. Krňanského.

Pod vlivem atmosféry dnů osvobození v r. 1945 Jan Kapr vstoupil do komunistické strany. Po roce 1948 skladatel nabyl přesvědčení o tom, že česká hudební kultura nastoupila správně dle Provolání (Pražský manifest druhého mezinárodního sjezdu skladatelů a hudebních kritiků  - 20. a 29.5.1948) a odpovídajícím směrem koncentroval svou tvorbu masové písně. Šlo většinou o písně pochodové a taneční. Tyto písně sloužily v 50. letech primárně k propagačním účelům tehdejšího režimu. Nejznámější písní Jana Kapra tohoto žánru je Mladá píseň. Za masové písně byl skladatel několikrát vyznamenán. V této době Jan Kapr napsal „vážnější“ díla, jako např. čtyři kantáty – V sovětské zemi (udělena Smetanova cena hl. m. Prahy), Buď zdráva, rodná, Do boje, a Kantátu o pionýrském slibu. Po únoru 1948 se Kapr věnoval nejen kompoziční práci, ale i bohaté publicistické činnosti. Jeho recenze byly vydávány zejména Svobodnými novinami a Hudebními rozhledy. Jan Kapr byl v padesátých letech přesvědčen o správnosti směřování československé kultury a byl za tento postoj i odměňován. V roce 1951 získal nejvyšší možné vyznamenání – Stalinovu cenu. Rok 1953 znamená pro Jana Kapra počátek obratu jeho postojů a v roce 1954 skladatel oficiálně požádal o vystoupení z KSČ. Pod nátlakem však nakonec ve straně zůstal, pouze však jako pasivní člen.

Významným dílem Jana Kapra z období 50. let jsou Milostné písně, jejichž vznik byl inspirován novým vztahem, který vyvrcholil 8.1.1954 vstupem do druhého manželství. Tvůrčí aktivitu té doby reprezentuje např. 3. smyčcový kvartet, který byl napsán k desetiletému výročí existence Smetanova kvarteta a tímto souborem proveden v rámci Pražského jara 24.5.1957. V 50. letech měl Jan Kapr na svém kontě již pět symfonií. V tomto stručném textu stojí za zmínku například 5. symfonie Olympijská, která získala cenu ve Velké jubilejní soutěži k 15. výročí osvobození. Kromě toho byla vysílána japonským rozhlasem při zakončení olympijských her v Tokiu.

Od roku 1961 Jan Kapr působil osm let jako docent oboru skladby na JAMU. Žáci jej hodnotili jako velmi laskavého a tolerantního pedagoga. Od roku 1963 lze sledovat Kaprův hudebně-názorový posun, což je patrné zejména v tom, že se staví za dílo Webernovo. Z této doby pochází poměrně významné pásmo Dítě, k němuž ho inspirovalo narození dcery Magdaleny (doposud žijící v Praze 2). Magdalena sehrála i v další otcově tvorbě významnou inspirační roli.

V roce 1964 byl Janu Kaprovi udělen titul zasloužilý umělec a za rok nato skládá na objednávku řecké sekce Mezinárodní společnosti pro soudobou hudbu osm písní pro baryton a klavír pod názvem Contraria na texty římských básníků. Během spolupráce s flétnistou Václavem Žilkou Jan Kapr vynalezl, snad vůbec jako první, efekt hry pouze na hlavici flétny (cyklus skladeb Dialogy flétny s harfou). V roce 1965 byla Kaprova díla provedena v Mnichově v rámci koncertů Studia pro novou hudbu.

Zásadní postavení ve skladatelově tvorbě zaujímá mimořádně závažné a obsažné dílo - Symfonie č. 6., která byla veřejně provedena v Praze 5. a 6.1.1967 Českou filharmonií, řízenou Karlem Ančerlem. V tomtéž roce Kapr začal pracovat na svém nejúspěšnějším díle – Cvičení pro Gydli. Volbu textu skladatel vyřešil využitím dětského žvatlání své dcerky Madlenky. Skladba Cvičení pro Gydli vynesla autorovi Cenu kritiky za nejlepší skladbu roku 1968 a téhož roku 2. místo v Mezinárodní skladatelské tribuně v Paříži. Cvičení pro Gydli byla interpretována v Japonsku a v USA, čímž tam výrazně reprezentovala českou hudbu.

Na jaře 1968 Jan Kapr začal psát svou 7. symfonii, kterou dokončoval v pohnuté době v září téhož roku. Na události roku 1968 Kapr reagoval jako jeden z prvních představitelů naší kultury razantně a odmítavě. Vrátil legitimaci člena komunistické strany a Stalinovu cenu. O tomto svém protestu informoval veřejně otevřeným dopisem D. Šostakovičovi. V roce 1970 Jan Kapr odešel do invalidního důchodu a stáhl se do ústraní. Tvořit nepřestal. V roce 1971 vznikla 8. symfonie. V té době však vznikla i menší dílka pro potřeby Lidové školy umění v Praze 2. V roce 1972 začal fungovat nepsaný zákaz provozování Kaprových děl. V té době vznikla velmi reprezentativní Šachová sonáta pro dva klavíry, která byla inspirována třemi slavnými partiemi šachovými mistry třicátých let dvacátého století. Jan Kapr měl těsný vztah k výtvarnému umění. Sám byl dobrým kreslířem i malířem. Znal se s řadou výtvarníků. K nejbližším přátelům patřil malíř a restaurátor Jiří Blažej, který užíval výtvarný ateliér rovněž ve vinohradské Čerchovské ulici č. 6. Významnou skladbou, vytvořenou aplikací analogie s výtvarným dílem je kompozice Dřevoryty, která byla inspirována dřevorytem Kristovy hlavy údajně od Albrechta Dürera. Od roku 1972 jsou Kaprovy kompozice interpretovány téměř výhradně v zahraničí, zejména v Německu, Maďarsku, USA, Brazílii. Nejzávažnějším dílem Jana Kapra je Symfonie č. 8, nazvaná Pražské zvony, která byla dokončena v roce 1977. Toto dílo patří k nejreprezentativnějším poválečným symfonickým pracím. Premiéra se konala 14. března 1980 v Mnichově. V roce 1981 byl Jan Kapr přijat do Svazu českých skladatelů a koncertních umělců. V tomtéž roce skladatel dokončil svou 9. symfonii, a to k poctě Josefa Mánesa. Ve svých sedmdesáti letech Kapr završuje svou řadu symfonií pořadovým číslem 10 – Symfonií Lanžhotskou. Jan Kapr zemřel 29. dubna 1988.

Jan Kapr bydlel na Vinohradech v Čerchovské 6. 

Galerie: 
Jan Kapr při práci
Kaprovi slaví druhé narozeniny dcery Madlenky
Jan Kapr s dcerou Madlenkou
Obal knihy J.Bártová: Jan Kapr
Narození
12.3.1914
Úmrtí
29.4.1988 (74 let)
Katastrální území
Odkazy a literatura:
Jindřiška Bártová: Jan Kapr. JAMU Brno 1994, edice Acta musicologica et theatrologica
Datum poslední aktualizace: 16.3.2021 9:21
Datum vytvoření: 30.4.2020 18:45

Zašlete nám zpětnou vazbu k tomuto heslu. Líbí se Vám toto zpracování? Máte návrh na změnu?