Zdenka Sulanová

Zdenka Sulanová, vlastním jménem Hrušková, se narodila do rodiny operního pěvce Adolfa Hrušky. Už v šestnácti letech vystupovala jako zpěvačka. Rodiče si přáli, aby vystudovala gymnázium, z něj však přešla na Pražskou konzervatoř, aby se stala herečkou. Tehdy si zvolila svůj pseudonym Sulanová, jméno po své babičce, aby nebyla podezírána z protekce kvůli svému známému otci. Jako studentka přijímala drobné role, např. se doslova jen mihla ve filmu Děvče za výkladem (1937). Téhož roku dorazil na konzervatoř zkušený režisér Václav Binovec. Hledal vhodnou dívku pro hlavní roli do připravovaného melodramatu Lízin let do nebe a Zdenka Sulanová ji získala. Původně měla mladá hrdinka tančit, ale když Binovec slyšel, jak překrásně zpívá, vložil namísto tance do filmu písně. Ze Zdenky Sulanové se prakticky přes noc stala hvězda, diváci si film i jeho představitelku doslova zamilovali. Stejně jako idol té doby, rakouský herec Rolf Wanka. S ohledem na to, že byl ženatý, zůstalo pouze u vztahu platonického. Po Lízině letu do nebe následovalo několik dalších filmů, např. Lízino štěstí (1939), kde byl jejím partnerem renomovaný herec Ladislav Boháč nebo Madla zpívá v Evropě (1940). Hrála po boku mnoha hereckých osobností. jakými byly krom Boháče Antonie Nedošinská, Hana Vítová a další.

V té době prožila několikaletý bouřlivý vztah s o pár let starším Rudolfem Hrušínským, který byl ve filmu Lízino štěstí jejím kamarádem. Hrušínský si přál, aby jeho partnerka zůstala poněkud v pozadí, sám měl velké ambice, žárlil a problémem pro něj bylo, že Zdenka byla v té době slavnější než on sám.

Hvězda Zdenky Sulanové stoupala stále výše, zejména po filmu Madla zpívá Evropě. Film plný českých lidových písní přišel do kin v temných letech nacistické okupace a působil jako pohlazení po duši. Zdenka v kroji zpívající píseň Ty lesovské stráně – to nebyla jen filmová scéna, byl to symbol naděje. Tisíce diváků v zaplněných sálech zpívaly s ní. „Tahle píseň tenkrát něco lidem řekla, něco, co je chytlo za srdce. Brali ji vlastenecky a já jsem ji opravdu zpívala z absolutně věřícího srdce, že se to jednou změní a budeme zase tam, kde dřív ,“ vzpomínala po letech. Lidé chodili na film Madla zpívá Evropě opakovaně a mezi řádky četli povzbuzení k národní hrdosti. Když nacisté v červnu 1942 vypálili Lidice, Zdenčina filmová píseň skoro zlidověla jako tichý vzdor. Malá Madla na plátně se pro mnoho Čechů stala symbolem naděje, že jednou zlo pomine a život bude jako dřív. Zdence Sulanové bylo pouhých dvacet let a už byla na vrcholu své slávy. Nikdo jí neřekl jinak, než Madla.

Problémem pro ni vyvstal s posledním nedokončeným filmem Bludná pouť (1945) Václava Bínovce, ve kterém hrála po bohu Karla Högera a Vlasty Fabiánové. Natáčení zastavil konec války a Binovec byl obviněn z kolaborace, dokonce se šuškalo, že udal gestapu vlastence Karla Hašlera. Mladá Zdenka Sulanová byla označena jako "kapitalistická hvězda" z prvorepublikové minulosti a její rodiče s ní byli označeni jako třídní nepřátelé. Ačkoliv nebyla nikdy z ničeho obviněna, stala se jednoduše po roce 1945 pro film nežádoucí. Jen ještě krátce po osvobození směla hostovat v pražském Divadle 5. května, ovšem přiděleny dostávala jen tendenční role sovětských žen-údernic razících metro. Sama cítila, že to není nic pro ni. Bylo jí pouhých dvacet pět let a už nedostala roli vůbec žádnou.

Poprvé se provdala a s manželem, slovenským důstojníkem Jankem Babničem, se přestěhovala do Prešova, kde 2 roky hrála ve zdejším divadle a zpívala v košickém rozhlase. Manželství se rozpadlo po pouhých dvou letech a po rozvodu se Zdenka r. 1947 vrátila do Prahy. Překvapivě ještě týž rok se znovu provdalao za pana Nováka. V té době vystupovala jen po estrádách. Zanedlouho se narodil syn Aleš, což Zdenku naplnilo novou nadějí. V té době dokonce spálila všechny artefakty ze své minulosti a věnovala se pouze dítěti. Ona i rodina byli stále nepříteli státu, otec byl opakovaně zatčen Stb, takže se jí ani jiné příležitosti nenabízely.

I druhé manželství však Zdence Sulanové nevyšlo, se synkem se sama protloukala, jak to šlo, šila pro Moděvu nebo opisovala noty, až se jí podařilo získat místo úřednice ve Filmovém podniku Praha Od roku 1967 pracovala na pozici programové referentky: sestavovala dramaturgii kin v centru Prahy. Byla zpátky u filmu, ale v jiné roli – neviditelné, za kancelářským stolem. Vydržela tak třináct let. Pak přišel odchod do důchodu. Zdenka se naposledy ohlédla za svým životem ve městě a odešla na venkov hledat klid. Opět se vdala a překvapivě se její třetí muž jmenoval také Novák, stejně jako ten druhý. Štěstí nenalezla, manžel měl násilnické sklony a Zdenka Sulanová vše trpělivě snášela s velkou vnitřní silou a se smířením se s faktem, že život není pohádka. Když manžel zemřel, Zdenka již zůstala sama. Žila velmi skromně v malé chalupě v Cerhonicích, vesničce u jihočeské Blatné. Věnovala se malování a ruch velkoměsta jí již nechyběl. Zde, v místě svého dětství, se cítila šťastná.

Když se po roce 1989 změnily poměry , patřila k nemnoha prvorepublikovým hvězdám, které se toho dožily. Přijímala pozvání do televizních pořadů, kde se objevovala jako milá babička vyprávějící o starých časech a v r. 2002 dokonce vystoupila při udílení cen TýtTý na pódium, aby předala jednu z cen. Ke konci života si na ni vzpomněl Aleš Cibulka, který s ní natočil několik pořadů a připravoval její vzpomínky. Vydání Knihy „Zdenka Sulanová – utajená hvězda“ se však již nedožila.

V Praze žila Zdenka Sulanová na Novém Městě v Plavecké ulici 405/2, na rohu s Rašínovým nábřežím.