Slávka Tauberová

Narodila se do rodiny hutníka Václava Taubera a jeho ženy Anny jako Jaroslava, používala umělecké jméno Slávka. Od mládí žila v Praze, kterou si zamilovala a netoužila už žít jinde. Právě zde nalezla možnosti rozvíjet svůj talent. Navštěvovala soukromé hodiny pod vedením např. Lídy Dušánkové nebo Bohumily Rosenkrancové, taneční průpravu absolvovala u Berty Knittlové, Niny Pirnikovovoé, Joe Jarského a dalších.

Co se týká divadelní kariéry, v roce 1926 byla angažována v Aréně na Smíchově. Mezi léty 1927-1928 vystupovala rok v pražském Rokoku, stejně jako například Jára Kohout nebo Ferenc Futurista. Desetiletá kariéra (1929-1939) čekala Slávku Tauberovou v dnešním Divadle v Dlouhé, tehdy s názvem Velká opereta. S ředitelem Velké operety Hugo Krausem vystupovala kupříkladu v operetách Vinobraní Oskara Nedbala  nebo Jarní bouře Jaromíra Weinbergera. Jak zmiňovaly tehdejší Národní listy, "... dosáhla v roce 1935 Velká opereta inscenací operety Guiditta Franze Lehára vrcholu svých možností..." Mezi další úspěšná představení patřila rovněž Na tý louce zelený, Pařížanka nebo Rosemarie. Těžko by si tehdy někdo představil lepší obsazení operetních rolí jakými byly Uličnice, Pepina, či Z pekla štěstí, než Slávkou Tauberovou. K operetním hvězdám tehdejší doby patřily kromě ní také Nelly Gaierová, Jára Pospíšil či Jarmila Kšírová. 

Ve stejné době se Tauberová věnovala také natáčení filmů, zejména s hercem a režisérem Karlem Lamačem. Vzpomeňme němé snímky Dobrý voják Švejk (1926), Ve dvou se to lépe táhne (1929), Švejk na frontě (1929). Prvním výhradně českým zvukovým filmem, ve kterém si Slávka Tauberová zahrála roli Lidunky, byla Fidlovačka (1930) podle hry J. K. Tyla. Její tvář jste mohli zaznamenat i v četných reklamách na různé produkty.

Jedním z autorů textů a libret operet, v nichž Tauberová vystupovala, byl Vladimír Veselý, který používal pseudonym Rohan (1903-1970). Mimo to byl úspěšný právník a advokát. Slávka se za něj provdala a z jejich manželství se narodily dvě děti. Kvůli rodině se rozhodla uznávaná umělkyně skončit doslova na vrcholu své kariéry v roce 1939 a k umění se již nikdy nevrátila.

Slávka Tauberová žila dlouhá léta na vinohradské Francouzské ulici, kde jste ji mohli potkávat, stejně tak na blízkém náměstí Míru. Zemřela v Praze ve věku nedožitých 80 let, svého manžela přežila o třináct let.