Václav Vydra ml. (Vinohrady)

Narodil se v Roudnici nad Labem slavnému otci, herci Václavu Vydrovi staršímu. Pokřtěn byl Václav Jan. Studoval reálku a obchodní akademii, herecké geny však zvítězily. Začal proto v roce 1918 hrát s kočovnou společností  V. Choděry. Následně, mezi léty 1919 - 1920, byl členem českobudějovického Jihočeského divadla a následovalo Švandovo divadlo v Praze na Smíchově (1920 - 1921). Nejdéle Václav Vydra mladší hrál ve Vinohradském divadle, celých 30 let (1921 - 1951). Roku 1951 odešel do Městských divadel pražských, kde hrál a režíroval až do vysokého věku.

Jeho herectví se vyznačovalo temperamentní mimikou, důkladnou dikci a promyšlenou gestikulaci. Po rolích milovníků měl příležitost zahrát si role charakterní. Připomeňme si některé z nich:  „Strašidla“ (Osvald Alving), „Večer tříkrálový“ (Malvolio), „F. L. Věk“ (titulní postava), „Marie Stuartovna“ (Mortimer), „Boris Godunov“ (Boris Godunov), „Tři sestry“ (Veršinin), „Fidlovačka“ (Mareš), „Měsíc nad řekou“ (Hlubina) a „Noc na Karlštejně“ ( Karel IV).

Co se týká filmu, poprvé dostal díky svému otci V. Vydrovi st. příležitost zahřát si roli mladíka bez peněz v nevěstinci v melodramatu Magdalena (1920) Vladimíra Majera. V němé éře si s otcem zahrál ještě nápadníka v dramatu Na vysoké stárni (1921) Františka Hlavatého, studenta Karla v melodramatu Mnichovo srdce (1921) a chlapce-zloděje v pohádkovém příběhu na motivy Karla Čapka Zlatý klíček (1922) režiséra Jaroslava Kvapila. Další němé filmy natočil ještě do roku 1926. S příchodem zvukového filmu hrál Václav Vydra ml. v pěti menších rolích, konkrétně Emila Koška v Innemannově komedii Sňatková kancelář (1932), spisovatele Romana Kašpara v Kmínkově společenském dramatu Žena na rozcestí  (1937), nápadníka sportovce Vrzala ve Fričově komedii Advokátka Věra (1937), Kareše v Borově Neporažené armádě (1938) a italského obchodníka Rossi – Rosůlka ve Slavínského komedii Přítelkyně pana ministra (1940). A pak se nedočkal žádných filmových rolí dlouhých jedenáct let. Když konečně přišly, byly to role menší, vedlejší a s velkým časovým odstupem. Hrál například v Krškových historických dramatech ( Mikoláš Aleš, Mladá léta, Měsíc nad řekou, Z mého života) nebo ve filmu Otakara  Vávry nebo Oldřicha Lipského (Jan Hus, Nejlepší člověk, Vzorný kinematograf Haška Jaroslava aj.) Od 50. do 70. let ztvárnil šest filmových rolí např. Černá sobota Zabil jsem Einsteina, pánové... poslední rolí byl ministr ve Skalského filmu Touha Sherlocka Holmese (1971). Václav Vydra ml. vystupoval také v televizních pořadech a jeho brilantní recitační umění ocenil a využíval také  Československý rozhlas. Mezi léty 1949 - 1951 působil na Divadelní akademii múzických umění.

Stejně jako jeho otec byl členem KSČ a angažoval se v různých funkcích a svazech (Klub sólistů Vinohradského divadla nebo také Klub umělců). V únoru 1948 podepsal výzvu prokomunistické inteligence Kupředu, zpátky ni krok! , jež byla publikována dne 25. února 1948 pro podporu komunistického převratu. Titul Zasloužilý umělec mu byl udělen v roce 1957.

Co se týká soukromého života Václava Vydry ml., jeho manželkou byla o osmnáct let mladší vynikající divadelní a filmová herečka Dana Medřická. Zahráli si společně ve čtyřech filmech. Nejprve se jim narodil  syn Vašík, který bohužel ve věku jednoho roku zemřel. Druhorozený syn dostal rovněž jméno Václav a jedná se o oblíbeného, zejména komediálního herce Václava Vydru nejmladšího. Bydleli ve vinohradské Škrétově ulici naproti Národnímu muzeu. Traduje se, že vztah manželů Vydrových byl komplikovaný, protože Václav na úspěchy své ženy-herečky velmi žárlil. Přesto jejich manželství vydrželo a Dana Medřická se o manžela starala v době, kdy onemocněl roztroušenou sklerózou až do jeho smrti v roce 1979. Sama předčasně zesnula v lednu r.1983 v pouhých 62 letech.