Irena Bernášková (Vinohrady)

Irena Bernášková se narodila se 7. února 1904 na Královských Vinohradech, v dnešní Chodské ulici ,  do rodiny grafika a malíře Vojtěcha Preissiga jako prostřední z jeho tří dcer. V době první světové války odešel Preissig s rodinou do USA. Žili v Bostonu, kde se Preissig zapojil před vznikem Československa i do zahraničního odboje. Irena, od mládí nazývaná Inka, se spolu se svými dvěma sestrami vrátila do Československa v roce 1921. V roce 1925 se přes nesouhlas rodičů provdala za bratrance Eduarda Bernáška a žila s ním na Spořilově. Projevovala se jako sebevědomá emancipovaná žena se silným vlasteneckým cítěním. Po návratu otce se spolu s ním zapojila do aktivit proti Hitlerovské propagandě. Při mobilizaci se zapojila jako ošetřovatelka do činnosti Červeného kříže na pomoc uprchlíkům z pohraničí.

Po okupaci Čech a Moravy německými vojsky se Irena Bernášková zapojila spolu se svým manželem do ilegální činnosti otce. Ten byl spolu s  Josefem Škaldou spoluvydavatelem, ilustrátorem a grafikem časopisu V boj, který vycházel z tradic stejnojmenného legionářského periodika. Po Škaldově zatčení nastoupila na jeho místo. Stala se odpovědným redaktorem, vydavatelem, tiskařem, administrátorem, expeditorem i kolportérem. Pod jejím vedením vyšlo 37 čísel časopisu. Ilegální práci věnovala veškerý čas i soukromý život a kromě vydávání časopisu, který tiskla v domě na Spořilově, také pomáhala organizovat převádění ohrožených lidí do zahraničí (Slovensko, Maďarsko). Používala falešný průkaz na jméno Vlasta Nováková.

Tento obsah se nachází v jedné z našich her Doplňovačka, únor 2024

Vyzkoušejte si Vaše znalosti v některé z našich her

Hrát

Ačkoliv po ní gestapo dlouho pátralo, podařilo se mu Irenu Bernáškovou zatknout až 21. 9. 1940. Svou statečností při výsleších, kdy veškerou vinu vzala na sebe, zachránila řadu spolupracovníků z odboje. Zatčena byla i její nejbližší rodina – manžel zemřel v koncentračním táboře Buchenwald, otec v koncentračním táboře v Dachau. Dne 5. 3. 1942 byla odsouzena k trestu smrti a 26. 8. 1942 popravena gilotinou v Berlíně-Plötzensee ve věku 38 let.

Z dopisu na rozloučenou, 26. srpna 1942
„Drazí i Edo, tož nadešel můj čas. Nevěřili byste, že jdu klidně. Přála bych si vás hlavně přesvědčit, že mi to není těžké. Všechno moje šatstvo, knihy a věci samo sebou patří vám. Lituji jen, že vám nemohu oplatit dluh, který jste si udělali advokátem. Líbám a objímám vás všechny, každého zvlášť, a přeji mnoho zdraví a štěstí, abyste si v poválečném lepším životě vynahradili všechny strasti, které jste v této válce museli prodělat. Mnoho pus. A jdu ne jako otrok hnán do své kobky, ale jako ten, jenž zahalí se v plášť svůj a uléhá k příjemným snům. Bude pět hodin ráno…
Vaše milující Irena“

Irena Bernášková obdržela v roce 1946 in memoriam Čs. válečný kříž 1939 a roku 1998 byla in memoriam vyznamenána prezidentem Václavem Havlem medailí Za hrdinství. Otce i dceru, připomíná pamětní deska na domku v ulici Jihovýchodní VIII v pražských Záběhlicích.

Čestné občanství MČ Praha 2 uděleno 5. května 2010 in memoriam.