Břetislav Pojar (Nové Město)

Břetislav Pojar vždy tíhnul k filmu a výtvarnému umění. Narodil se v Sušici, pocházel z rodiny úředníka. Maturitu složil v roce 1942 na gymnáziu v Písku. Aby se za války vyhnul totálnímu nasazení, nastoupil do pražského Ateliéru filmových triků (AFIT) a později do studia kresleného filmu Pragfilm, kde pracoval jako fázař. V letech 1943–44 byl zařazen do kurzu pro letecké konstruktéry. Po válce krátce studoval malířství na AVU a architekturu na VŠA (1945-46), ale studia nedokončil, protože se začal intenzivně věnovat animovanému filmu. V roce 1945 se v nově založeném studiu Bratři v triku uplatnil jako animátor kreslených filmů Jiřího Trnky (Zasadil dědek řepu, Zvířátka a Petrovští, Dárek, Pérák a SS), později byl animátorem v Loutkovém filmu opět u Jiřího Trnky (1946–56) a dosáhl vysoké úrovně animátorského umění v Trnkových loutkových filmech Špalíček, Císařův slavík, Árie prérie, Čertův mlýn, Bajaja, Staré pověsti české, Osudy dobrého vojáka Švejka a Sen noci svatojanské. Osamostatnil se v roce 1959, kdy z Konviktu v Bartolomějské ulici přesídlil do detašovaného studia loutkového filmu v Praze–Nuslích v Čiklově ulici (dnes Umělecká zahrada). Břetislav Pojar má na svém kontě více než 70 kreslených a loutkových filmů. Jmenujme alespoň prvotinu O skleničku víc (1953, první mezinárodní ocenění Velká cena na festivalu v Cannes 1954) , Paraplíčko (1957) , Lev a písnička (1959, ocenění ve francouzském Annecy, 1960). Spolupracoval s kanadskou společností National Film Board a za film Vidět či nevidět (1969) získal ocenění Zlatý medvěd na festivalu v Berlíně. Zaslouženou slávu u diváků i uznání kritiků mu přinesla série Pojďte, pane, budeme si hrát (1965–1967), ale také příběhy pěti kluků na motivy Trnkovy knížky Zahrada (1974-1977). Spolupracoval s výtvarníkem Miroslavem Štěpánkem. Spolu s Janem Špátou byl tvůrcem oblíbeného televizního večerníčku Dášeňka čili Život štěněte (1977–1979). V roce 1990 byl jmenován profesorem a stal se prvním vedoucím katedry animované tvorby FAMU. Jeho poslední prací byla spolupráce na filmu Fimfárum 2 (2006) a Autopohádky (2012). 

Motto: „Snažím se dětské filmy dělat tak trochu jako ledovec. Z něho je vidět sotva jedna desetina a dalších devět je pod vodou… Ale kdo chce, ten ho vidí celý. Je to vždycky šťastná výjimka, když se moje filmy pro děti líbí i dospělým, protože snad jediný Chaplin dokázal zaujmout všemi svými filmy - jak obyčejného prostého diváka, tak i festivalové publikum.“

Tento obsah se nachází v jedné z našich her Doplňovačka, říjen 2023

Vyzkoušejte si Vaše znalosti v některé z našich her

Hrát

Břetislav Pojar bydlel po 2. sv. válce v domě Trojická 1. Od konce 50. let působil jako vedoucí týmu filmových výtvarníků ve studiu Krátkého filmu Praha v bývalém ateliéru sochaře Karla Nováka v Čiklově ulici (dnes je zde Umělecká zahrada). 

Čestné občanství MČ Praha 2 mu bylo uděleno 8. října 2007. Dne  28. října 2008 obdržel od Prezidenta republiky medaili za zásluhy o stát v oblasti kultury a umění.