Sv. Jakub na Vyšehradském hřbitově (Vyšehrad)

Svatý Jakub, syn Zebedův (rybář v Galileji) a jeho manželky Marie Salome, je někdy označován jako Jakub větší nebo starší. Se svým bratrem Janem byli povoláni Ježíšem do apoštolského sboru, když na lodi společně s otcem spravovali sítě.

Podle Písma bral Ježíš apoštola Petra, Jakuba staršího a Jana k důležitým a důvěrným událostem. Např. se uvádí vzkříšení dcery Jairovy nebo proměna Ježíše na hoře Tábor. Jakubova víra byla těmito událostmi utvrzována. Byli nazýváni Ježíšovými bratry. Jakub se podílel na budování první křesťanské obce v Jeruzalémě, kde měl velkou autoritu a za kterou cítil s Petrem velkou zodpovědnost. Po smrti Ježíše hlásal evangelium. Jakub nakonec jako první z apoštolů podstoupil mučednickou smrt (r. 43/44), byl v Jeruzalémě uvězněn a popraven mečem.

Jeho ostatky pak byly několikrát přeneseny na různá místa. Nad jeho mramorovou hrobkou byl v roce 816 postaven chrám a kolem začalo vyrůstat město Santiago de Compostella. Nyní je zde trojlodní katedrála a ostatky sv. Jakuba jsou uloženy ve stříbrné rakvi v chrámové kryptě. Místo Jakubova hrobu a toto Svaté město je neustále předmětem velké úcty a četných poutí z celého světa.

Atributy sv. Jakuba jsou nejčastěji kniha nebo svitek evangelia, poutnická hůl, mušle hřebenatka, brašna, někdy meč nebo kůň.

Postavu sv. Jakuba na Vyšehradském hřbitově vytvořil Václav Levý na hrob svého přítele, malíře Karla Purkyně, který zemřel tři roky před ním, a vedle něhož posléze spočinul i sám sochař. Na hrobě je ovšem umístěna kopie sochy, kterou vytvořil B. O. Seeling. Bernard Otto Seeling (osobnost)

Sochař Václav Levý se narodil 14. září 1820 v Nebřezinách u Plas, zemřel ve věku 49 let 30. dubna 1870 v Praze. Od dětství měl vztah ke dřevu, z něhož vyřezával sošky. Rodiče ho nechali vyučit truhlářem, poté byl vychováván v klášteře v Plzni a ve Lnářích u augustiniánů. Pracoval jako kuchař na zámku v Liběchově, kde jeho sochařské umění obdivovali hosté z uměleckých kruhů. Poté byl díky svému mecenáši poslán na studia sochařství do Mnichova. V roce 1854 studoval v Římě, kde poté do roku 1867 vytvořil několik soch a reliéfů s náboženskou tematikou pro šlechtice a římské a vídeňské kostely. Jeho dílo, prodchnuté náboženským vytržením, nadchlo i papeže Pia IX.

Mezi jeho významná díla patří Čertovy hlavy v obci Želízy na Mělnicku, vytesané do skály, série dřevěných soch pro klášterní kostel Milosrdných sester pod Petřínem, Tympanon chrámu Cyrila a Metoděje v Karlíně, sochy v katedrále sv. Víta, sochy v kostele sv. Karla Boromejského v Resslově ulici, socha sv. Jakuba a reliéf na kazatelnu pro chrám v Poličce. Byl zakladatelem moderního české sochařství a učitelem J. V. Myslbeka. V jeho díle se spojují romantické plastiky, vlastenecky orientované (např. reliéfy a postavy českých národních dějin v lese Klácelka nad Liběchovem) s monumentálními sochami (Adam a Eva, r. 1849).