Horymír a Šemík

Okolnosti vzniku

Autorem pověsti o bájném vladykovi Horymírovi a jeho věrném oři Šemíkovi je renesanční český kronikář, spisovatel a nejprve utrakvistický, po roce 1521 katolický kněz Václav Hájek z Libočan, který se narodil na konci 15. století a zemřel v Praze dne 18. března 1553.

Václav Hájek z Libočan sepisoval svou humanistickou česky psanou Kroniku českou řadu let. Dopsal ji roku 1539, vydána byla o dva roky později, ale distribuována až za další dva roky – roku 1543. Kronika je ceněna spíš kvůli své jazykové a literární hodnotě, než jako zdroj hodnověrných informací. Při její tvorbě vycházel z kronik Kosmovy a Dalimilovy, ale celou řadu prehistorických kapitol si dofabuloval. Mezi takto pojaté příběhy patří i pověst o Horymírovi a Šemíkovi. Lze se jen dohadovat, kde Hájek našel inspiraci. V legendě o Marcu Curtiovi (přibližně 362 př. n. l.) římský rytíř Curtius skočí v plné zbroji na svém koni do propasti, aby ji uzavřel a Řím tak zachránil. Mohla jí být ale též původně keltská legenda z doby krále Artuše o Tristanovi a Izoldě, která byla ve 12. století zpracována do podoby rytířského eposu, jenž se pak šířil v nejrůznějších obměnách po Evropě. V germánských a severských ságách se objevuje zázračný bělouš Skummingr, v němčině Schimming, z čehož by snadno mohlo vzniknout jméno Šemík.

Toto heslo se nachází na herní trase Vyšehradské pověsti v aplikaci Putování Prahou 2

Vyrazte ven, pojďte si zahrát

Objevte více

Ke znovuoživení báje o Horymírovi přispělo Národní obrození v 19. století. Tehdy v Evropě vznikala národní hnutí. Zatímco ve Francii, kdo žil na území tohoto státu, se považoval za příslušníka francouzského národa, za příslušníky germánského národa se považovali německy hovořící obyvatelé a podle tohoto vzoru, abychom se proti Němcům vymezili, potřeboval český národ ke svému vzkříšení český jazyk. Základy spisovné češtiny byly položeny v roce 1533 (Gramatika česká) a její prestižní norma byla upevněna v Bibli kralické (pozn. tu revidoval na počátku 20. stol. kněz a spisovatel Jan Karafiát). Na ni navázal v době Národního obrození Josef Dobrovský v Podrobné mluvnici jazyka českého v roce 1809. Český národ, který vlastně vznikl na základě monumentálních Dějin národu Českého sepsaných (zpočátku německy) Otcem národa Františkem Palackým, potřeboval nejen jazyk, ale i vlastní kulturu, když ne přímo českou, tak alespoň slovanskou. Hájkova kronika tak posloužila jako startovní blok k honu na slovanské artefakty. Soukromí i profesionální badatelé se snažili najít důkazy, které by podpořily tvrzení v kronice, a tak za slovanské vydávali archeologické nálezy buď mladší, nebo až dokonce z doby laténské (keltské). Vznikla i přímo falza (Rukopisy královédvorský a zelenohorský) a v tomto boomu po hledání kulturních pramenů naší prehistorie sepsal na základě Hájkovy kroniky Alois Jirásek Staré pověsti české. Jejich první vydání vyšlo v roce 1894 a ilustroval je Věnceslav Černý. Od těch dob vyšlo těch vydání bezpočet. Ilustrovali je Mikoláš Aleš, Jiří Trnka, Josef Kremláček, Cyril Bouda a další ilustrátoři. Ke stejnému tématu se pak vrátili i další autoři, v roce 1972 například Václav Cibula. Podle Jiráskových pověstí vznikaly obrazy, lunety pro Národní divadlo, filmy, výzdoba fasád nájemních domů atd.

O Horymírovi a Šemíkovi

Za vlády Křesomysla se hojně v okolí Jílového a Březových Hor začalo těžit zlato a stříbro. Lidé se odvraceli od obdělávání půdy a vrhali se na těžbu drahých kovů. To se vladykovi Horymírovi nelíbilo, a když mu havíři zapálili statek, se svou družinou jim naopak zavalil šachty. Spor se dostal ke knížeti Křesomyslovi, který Horymíra odsoudil k smrti mečem. Horymír vyjevil poslední přání, že se chce naposledy projet po Vyšehradu na svém Šemíkovi, což mu bylo povoleno. Kůň lidským hlasem pravil: „Držte se, pane“ a mocným skokem se přenesl přes vyšehradské hradby i skálu a dopadl do Vltavy, kterou přeplaval a odnesl pána až do Neumětel. Křesomysl pod dojmem odvahy jezdce i koně udělil Horymírovi milost, ale hrdinský čin zaplatil Šemík životem. Před smrtí požádal Horymíra, aby jej po smrti zakopal před prahem svého dvora, k čemuž následně došlo.

Doplněk

Pro představu, jak vypadá obrovský skok koně se dvěma jezdci z vysokých hradeb na skále do vody, může posloužit tzv. neoficiální bondovka Nikdy neříkej nikdy (Never say never again) z roku 1983. Agent 007 ve službách britské královny pan James Bond (Sean Connery) a půvabná Domina (Kim Basinger) v závěru filmu přeskočí na koni hradbu a dlouho letí vstříc vodní hladině. Na rozdíl od Šemíka ovšem jejich kůň spadne do vody po zádech, když jej oba cestující během pádu stačili opustit.