Pavla Moudrá

Pavla Moudrá se narodila 26. ledna 1861 v Praze, pokřtěna byla v kostele sv. Štěpána ve Štěpánské ulici. Dětství prožila na Novém Městě pražském, ve svých autobiografických črtách Rok dětství a Dívčí léta vzpomíná např., jak s maminkou o Velikonocích navštěvovaly kostel sv. Štěpána, sv. Ignáce, Emauzy, jak chodívaly na hradby, do polí za Žitnou bránu, jak se s kamarádkami vydaly na Vyšehrad a udělaly křížek na hrobě B. Němcové atd.

Navštěvovala postupně několik velmi rozdílných dívčích škol, kromě toho také studovala operní zpěv (u F. Pivody) a herectví (u Otilie Sklenářové-Malé).

Tento obsah se nachází v jedné z našich her Doplňovačka, leden 2026

Vyzkoušejte si Vaše znalosti v některé z našich her

Hrát

Roku 1985 uzavírá sňatek se spisovatelem a básníkem Pavlem Albierim (vl. jménem Jan Mucek). V kostele sv. Štěpána je oddává básník a katecheta Vojtěch Pakosta, svědkem je první ředitel Národního divadla a pozdější první ředitel městského divadla Král. Vinohradů F. A. Šubert. S manželem se stěhují nejprve do jeho rodné Jaroměře, poté do Hradce Králové. Manželství se ale postupně rozpadá, ránou je úmrtí sotva ročního syna, ale hlavně proto, že J. Mucek opakovaně odjíždí a pobývá více v Americe než v Čechách. Moudrá se úspěšně uchází o místo vychovatelky ve šlechtické rodině a s ní cestuje do Ruska a následně do Dalmácie.

I když během manželství uveřejnila své první povídky a redigovala postupně dva časopisy, literární činnost plně rozvíjí až po návratu do Prahy v roce 1890. Seznamuje se s J. Nerudou, publikuje fejetony v Národních listech, pracuje pro Ženské listy a začíná také překládat.

Ve svých knihách, článcích a přednáškách se věnuje řadě i dnes aktuálních témat: výchově k mravnosti, potřebě míru (je předsedkyní Chelčického mírové společnosti), ochraně přírody, právům zvířat. Mnoho jejích děl je adresováno dětem. Ve svých pedagogických postojích se opírá o dílo J. A. Komenského, zdůrazňuje úlohu rodičů, učitelů, vychovatelů. Na svou dobu (a pro ženu zvlášť) nezvykle otevřeně píše a hovoří o problému alkoholu a prostituce. Angažuje se v Kruhu přátel Armády spásy. Zasazuje se o zrovnoprávnění žen. Jako první žena káže v chrámu sv. Mikuláše na Staroměstském náměstí, v němž působí Církev československá. Klade důraz na výchovu k vlastenectví, ale současně se zamýšlí nad možností evropské integrace.

V roce 1902 se podruhé vdá, tentokrát za obchodníka Antonína Mrhu. S druhým manželem žije v Olomouci a poté v Neveklově, manželství ale v roce 1928 končí rozvodem. Moudrá se vrací do Prahy a až do své smrti v roce 1940 žije v Ústředním domově čs. žen v Dejvicích. Na živobytí si kromě vlastní literární a novinářské činnosti vydělává překlady z díla R. Kiplinga, Ch. Dickense, W. Scotta a mnoha dalších autorů, překládá z několika jazyků.  

Znala se a korespondovala s řadou významných osobností – např. A. Pammrovou, Berthou von Suttner (první nositelka Nobelovy ceny za mír), P. Pittrem, O. Březinou, F. X. Šaldou, R. Kiplingem a mnoha dalšími.

Samostatnou kapitolou je její duchovní směřování a aktivity. I když vyrůstala v katolickém prostředí, v době dospívání často chodila do evangelického kostela sv. Salvátora na Starém Městě. V roce 1915 z katolické církve vystoupila, což byl na svou dobu krok neobvyklý. Později má duchovně nejblíže k teosofii, ale přednáší pro spiritistické společnosti, je členkou první české smíšené zednářské lóže, zajímá se o martinismus, mezi svými příznivci ji uvádějí zastánci víry Bahá’í, blízko má k mystice a její rozhled je takový, že tento výčet patrně není úplný. Pavla Moudrá měla ve své době nezpochybnitelný vliv na mravní a duchovní život české společnosti.