Ilja Racek (Vinohrady)

Ilja Racek se narodil do učitelské rodiny. Jeho otec Sáva Racek byl učitel, který působil mimo jiné v Užhorodu, matka Josefa byla členkou Komunistické mládeže. Po ukončení konzervatoře v roce 1950 nastoupil do Moravského divadla v Olomouci. Kvůli kontaktu s kamarádem z konzervatoře, který se pokusil emigrovat, byl vyslýchán a sledován Státní bezpečností a marně lákán ke spolupráci s ní. Vzhledem ke svému politickému postoji byl na výkon vojenské služby zařazen k pomocným technickým praporům Banské Bystrici (Černým baronům). Po návratu do Prahy hrál nejdříve v Divadle E. F. Buriana a od roku 1966 získal od dramatika, scénáristy a uměleckého ředitele divadla Františka Pavlíčka, angažmá v  Divadle na Vinohradech. Zde působil až do roku 1990 a později ještě jako stálý host. Jako jediný z tohoto souboru odmítl podepsat Antichartu, dokument, jehož podpisem řada významných českých umělců vyjádřila nesouhlas s Chartou 77. Měl z toho sice potíže, ale nikdy toho nelitoval. „Ve vzájemné neoblibě s bolševikem jsem žil léta. Neustoupil jsem a oni také ne“, vyprávěl pro Paměť národa. Naštěstí o angažmá ve Vinohradském divadle nepřišel, ale byl méně obsazován do filmových a televizních rolí. Přesto se s ním diváci na plátnech kin a televizních obrazovkách mohli setkat. Hrál například ve filmech Stříbrný vítr, Kdo chce zabít Jessie, Kronika žhavého léta, Malostranské humoresky , či v řadě televizních seriálů, například Zlá krev, Panoptikum Města pražského a dalších. Výraznější příležitost dostal přece jen v divadle a v roce 2008 byl za celoživotní mistrovství odměněn cenou Thálie. Byl ale rovněž hercem rozhlasovým, když nahrál hru Roberta Louise Stevensona: Podivný případ Dr. Jekylla a pana Hyda, či namluvil roli Artemidora v Shakespearově hře Julius Caesar.