Skořepová Luba (Vinohrady)
Herečka, bylinkářka, dlouholetá členka Činohry Národního divadla ,
přes 30 let žila v Záhřebské ulici.
Narodila se 21. 9. 1923 v Náchodě, zemřela 23. 12. 2016 v Praze.
Herečka Luba Skořepová byla dlouholetou členkou Činohry Národního divadla, kde za 60 let ztělesnila na osm desítek postav. Diváci ji mohli vídat i na prknech jiných pražských scén, např. v divadel Rokoko, v Divadle v Řeznické, v ABC, U Valšů, a to i poté, co oslavila devadesátku. V mysli lidí je zapsána nejen jako vynikající herečka, ale také spisovatelka (je autorkou téměř desítky knih), dále jako bylinkářka, vědma a jasnovidka hluboce spjatá s přírodou.
Rodiče jí vybrali jméno Libuše, ale všichni ji oslovovali Lubo nebo Ljubo. Jako dítě pobývala často u prarodičů poblíž Červeného Kostelce, kteří jí dopřávali volnost v přírodě, k níž si našla velmi blízký vztah. Už v sedmi letech si mezi hrušněmi vytvořila divadlo pro své první diváky, kterými byli její sourozenci, babička a sousedka. Byly to třeba dramatické scény z Erbenova Vodníka. Později ji do tragických rolí často obsazovali i režiséři. Například hrála nevěstu v Krvavé svatbě nebo ženu s nožem v hrudníku ve hře Bůh , později zatrpklou ženu v inscenaci Pozůstalost či Haničku v Lucerně.
Odmalička si ráda vymýšlela různé příběhy o nadpřirozených bytostech a andělech (díky babiččině obrázku dítěte na lávce, které ochraňoval anděl). Její touha hrát divadlo se rodičům nezamlouvala, chtěli mít z dcery lékařku. Po absolvování gymnázia jí nakonec přihlášku na konzervatoř povolili. Zde jí byli skvělými učiteli Ladislav Pešek a Anna Iblová. V roce 1945 ji přivedl kamarád, a později manžel, Josef Pehr do souboru Jindřicha Honzla - Studio Národního divadla, kde získala angažmá. Její osobní život následně ovlivnila vážná dopravní nehoda, v jejímž důsledku nemohla mít děti a manželství s J. Pehrem se rozpadlo.
Od roku 1948 se stala členkou Národního divadla a prosadila se jako jedna z hlavních komediálních hereček, o kterou měli režiséři zájem. Osvědčila se hned v několika představeních, např. jako Marie Hübnerová ve hře Kam jste dala svá křídla, paní Marie, kterou sama napsala. Milovala ale také dramata. V Rokoku hrála např. Harpagona v Molièrově Lakomci , v Divadle U Valšů v Goldflamových hrách napsaných přímo pro ni, např.ve hře Stará bába tančí, nebo v Usměj se, mami od Ivy Klestilové. V Rokoku hrála v Marvinově pokoji, v ABC v dramatu César a Drana, v Divadle v Řeznické ztvárnila výborně Mydlibabu. V divadle Metro ji mohli diváci vidět v crazy komedii Poslední šance…
Před filmovou kamerou se Luba Skořepová objevila poprvé v komedii Vladimíra Slavínského Právě začínáme (1946). Následovaly další filmy, např. role pekařovy ženy v Němé barikádě (O. Vávra, 1949) , Probuzení (J. Krejčík, 1959) , Vyšší princip (J. Krejčík, 1960), Den sedmý, osmá noc (E. Schorm, 1969), později např. Něžný barbar (P. Koliha, 1989), Takmer ružový príbeh (J. Jakubisko, 1990) , Cesta z města (T. Vorel, 2000) ad. Televizní diváci ji znají z mnoha inscenací i seriálů, za všechny jmenujme Arabelu, Tři chlapi v chalupě, Náměstíčko.
I když žila hlavně pro divadlo, vždy ji také zajímala příroda a její síly, čerpala informace ze vzácných starých knih. Účastnila se různých sezení, které organizovala její známá, na kterých se dozvěděla i něco ze svých minulých životů (medium jí např. říkalo, že nemá děti proto, že kdysi byla ženou rybáře ve Skandinávii a s ním měla dvanáct dětí. V jiném životě byla tanečnicí v harému kdesi na Východě, v dalším životě, někdy v době kamenné, prý žila někde v podzemí a každý den ráno odvalila balvan a šla se poklonit vycházejícímu Slunci. „Sluníčko opravdu miluji, cítím, že mě nabíjí energií a snažím se ho přenášet i mezi diváky. Třeba právě také oněmi poklonami ,“ říkávala). Luba Skořepová se zajímala také o numerologii, astrologii, různá světová náboženství a neustále se učila nové role, k těm pozdějším patří např. jednoaktovky, kterými oslavila v pražském Divadle 90 U Valšů své pětaosmdesáté narozeniny a také šedesát let na jevišti: Ta silnější Augusta Strindberga, Tajemný host Valerije Brjusova a Nebožtík Reného de Obaldii, kde uplatnila svůj široký rejstřík od poloh vážnějších až po komediální. Měla také řadu zájezdových vystoupení mimo Prahu, takže jste s ní mohli setkat diváci na divadelních prknech po celé republice.
Luba Skořepová dokázala krásně vyprávět o zahrádkaření, o bylinkách a léčitelství a pěkně to popsala v knize Tajemné síly přírody. Říkávala, že to určitě není náhoda, že miluje přírodu a vše živé a nemohla se toho vzdát, ani když už jí ubývaly síly. Měla hned několik zahrad a moc ráda jezdila na chalupu se studánkou ve sklepě mezi Malou Skálou a Železným Brodem. Vybírala ji s kamarádkou spiritistkou, která jí koupi doporučila kvůli skvělým vibracím. Později zjistila, že je obec opředená spoustou místních tajemství, a že se tam scházejí každý rok spiritisti a jako médium za nimi dojíždí Josef Kemr, který o tom však nikdy nemluvil. Vložené úsilí a starosti při opravách chalupy jí vyvážily nádherné chvilky ve vonící přírodě, s kopřivami, dalšími bylinkami, bezinkou či broskví. Právě čerstvé či nasušené bylinky a ovoce ji udržovaly fit po celý zbytek roku. Zvlášť si oblíbila černý bez a arónii, tedy jeřáb. Měla prý v sobě určitou zvláštní sílu, jak říkávala, kterou dokázala ovlivňovat věci kolem sebe a využívat ji k pomoci druhým, k léčitelství, ale opatrně, protože se tím sama oslabovala a nedokázala energii přijímat. Také mívala sny, které předvídaly, co se stane a navštěvovali ji zemřelí rodiče a předávali jí různá poselství.
Luba Skořepová je autorkou několika knih, v nichž se zabývala převážně tajemnými silami přírody a svými vzpomínkami. Z titulů uveďme např. Nebe, peklo, ráj, Pomněnky i máta peprná, Jiskření, Tajnosti herecké a historky rozverné, Maminčina kuchařka, Divotvorný svět…
Dlouhých 31 let žila Luba Skořepová v Záhřebské ulici na Vinohradech.
Datum vytvoření: 7.2.2023 16:49
Zašlete nám zpětnou vazbu k tomuto heslu. Líbí se Vám toto zpracování? Máte návrh na změnu?
Zpětná vazba