Josef Kitzler (Vinohrady)

Josef Kitzler se narodil 26. listopadu 1891 na Královských Vinohradech, a ještě téhož roku jej pokřtili jako Josefa Antonína v kostele sv. Ludmily. Otec Karel, syn nadlesního v Golčově Jeníkově, patřil k významným vinohradským osobnostem, několikrát zasedal v obecním zastupitelstvu, věnoval se též malířství a stal se členem Umělecké besedy, matka Marie, rozená Králová, pocházela z Velkých Poličan. Rodina spoluvlastnila dům v  Belgické, dříve Komenského ulici čp. 270 (č. orientační 30), který však roku 1894 prodala. Později Karel vystavěl na bývalých fortifikačních pozemcích dům ve Wenzigově ulici.

Josef Kitzler odešel studovat na mnichovskou Akademii výtvarných umění, kde k jeho profesorům patřil Gabriel von Hackl. V letech 1915 až 1917 Kitzler vystavoval s Mnichovskou secesí (Münchener Secession). Po pětiletém studiu během 1. světové války narukoval a sloužil v Uhrách, ale později se podílel na restaurování zabílené nástropní fresky od Václava Vavřince Reinera v pražském Černínském paláci, která zobrazovala Gigantomachii. Po skončení války se zapojil do českého uměleckého života a stal se členem Spolku výtvarných umělců Mánes. Své dílo prezentoval na 49. výstavě členů Mánesu v pražském Obecním domě, která se konala v září a říjnu roku 1918.

Již počátkem dvacátých let 20. století začal cestovat, a to jak po Evropě, tak i po dalších kontinentech. Vystavoval v Bernu i v Ženevě a mezi cíli jeho cest nalezneme také Funchal v Portugalsku nebo Londýn ve Velké Británii. V letech 1920 až 1922 a ještě roku 1935 pobýval v Jižní Africe. Zde působil také jako karikaturista místních deníků. Rovněž navštívil Spojené státy americké, neboť na lodi Berengaria se plavil ze Southamptonu do New Yorku, ale v USA však patrně strávil krátkou dobu a vrátil se do Československa.

Vedle malby také ilustroval knihy a časopisy. Zaměřoval se na žánrové výjevy, například „Vzpomínky na Prahu“, obrázky z přístavů, ženské akty, motivy z Afriky i na zachycení vesnické architektury. V jeho tvorbě nalezneme i „Pohled na hrad Lipnice nad Sázavou“, který vznikl ve dvacátých nebo třicátých letech 20. století.

Roku 1937 měl velkou výstavu v Mazáčově výstavní síni Elán ve Spálené ulici, kde představil na 30 olejů, pastelů a kreseb, a následujícího roku v Beaufortově salonu v Jungmannově ulici. Tato výstava se zaměřila právě na jihoafrické motivy. Za nejlepší dílo označil kritik František Viktor Mokrý „Transkeleská děvčata“, o nichž napsal, že se vyznačují „zajímavými novými barevnými akkordy, plně znějícími.“

O Kitzlerových poválečných osudech existuje poměrně málo informací a zemřel pravděpodobně roku 1965. Zřejmě byl pochován na Olšanských hřbitovech.