kino Minuta (Vinohrady)

Městský biograf Minuta byl otevřen 30. srpna 1913 v zahradě Národního domu na Královských Vinohradech v Korunní ulici č. p. 820-XII/3. Družstvo vedoucí správu Městského divadla upravilo pro biograf původně pseudorenesanční budovu z roku 1894. Licenci k promítání drželo Městské divadlo Královských Vinohradů, které ziskem z promítání filmů dotovalo a ekonomicky stabilizovalo rozpočet divadla. Majitelem kina bylo tehdejší Město Vinohrady a tak Minuta byla jediným kinem v Praze, jejímž majitelem byla sama obec. Vedoucím biografu byl František Fuksa, současně dlouholetý ředitel vinohradského divadla (1913–35). Název „Minuta“ vzešel z konkursu, ze 127 zaslaných návrhů byl vybrán návrh spisovatele Augustina Eugena Mužíka.
Kino mělo 500 sedadel a dle seznamu zaměstnanců z roku 1931 i šestičlenný orchestr. Ve svažitém parteru byl sál rozdělen středovou uličkou a jen několik předních řad bylo souvislých. Na konci sálu byly 4 lóže a nad nimi balkon se strmě stoupajícími řadami sedadel. Z balkonu po obou stranách vybíhala krátká ramena, s patrně vždy dvojicí lóží. Nad balkonem byla promítací kabina, před promítacím plátnem se nacházelo ohrazené orchestřiště. Výzdoba sálu kina byla prvním pokusem o umělecké řešení “kinematografického divadla“ jak po stránce architektonické, tak i dekorativní. Architektonickou výzdobu kina secesními malbami vytvořil akademický malíř Jindřich Hlavín. Po stranách projekčního plátna byly v meandrovém zarámování vymalovány dvě alegorické postavy — žena, personifikující Světlo, a muž jako představitel Tmy. Na bočních stěnách sálu byly v obdélných polích znázorněny labutě pod rozkvetlým stromem a sovy pod hvězdou na noční obloze. Roku 1926 byla ke kinu přistavěna dřevěná předsíň se šatnou (arch. Antonín Bradáč) a výzdoba sálu doplněna malbami Josefa Weniga (zpodobení čtyř světadílů a vyobrazení filmových hvězd Douglase Fairbankse a Mary Pickfordové).

Kino zahájilo promítání přírodním snímkem Baltické moře u boruholského pobřeží, komickým snímkem Pan Vokurka má rýmu, následoval přírodní snímek Liška, komedie Stejné duše stejně cítí, drama Had a fraška Bezděčné zálety páně Ticháčkovy.
Biograf Minuta bylo premierové kino, které uvedlo i několik nových filmů prvních českých filmových společností ASUM a Kinofa. Dne 17. října 1913 tak promítalo Konec milování (1913) z produkce ASUMu  s herečkou Andulou Sedláčkovou, v režii Otakara Štáfla a Maxe Urbana, který jej rovněž snímal. Zajímavostí je, že film byl uveden pouze s českými nápisy a mezititulky (předešlé filmy ASUMu totiž měly titulky ještě českoněmecké). Nelze opomenout ani premiéru filmu Faust české společnosti Kinofa, v režii Stanislava Hlavsy, která se uskutečnila 28. října 1913. Byl to jeden z prvních pokusů o zvukový film, kde árie opery Faust a Markétka Charlese Gounoda odzpívali herci v jediném záběru, a kdy skutečným pěveckým přednesem je doprovázel při promítání sám režisér Stanislav Hlavsa (film se zde hrál celý týden 28.10. - 4. 10. 1913). Dne 25. prosince 1914 byl v Bio Minuta promítnut i poslední film společnosti ASUM, česká dvoudílná veselohra Noční děs režiséra Jana Arnolda Palouše. Přítomni byli i vinohradští herci, kteří ve filmu hráli -  Alois Charvát, Růžena Machová-Šlemrová, Bohouš Zakopal, Václav Vydra st. a další. Film byl natočen za svépomoci herců a čistý výdělek připadl ve prospěch Podpůrného fondu sólistů Městského divadla.
Od dubna 1932 bylo kino již zvukové, vybavené zvukovou aparaturou Foneta, kapacita sálu byla rozšířena na 560 sedadel. Od října 1942 bylo kino odebráno okupačními úřady Městskému divadlu a provozovatelem se stal Paul Schäfer, který kino přejmenoval na kino Elektra. Na konci druhé světové války bylo kino těžce poškozeno během tragického náletu na Prahu 14. 2. 1945 a roku 1947 zbořeno.

Básník a spisovatel František Hrubín napsal na počest tohoto kina povídku Bio Minuta (vyšla ve výboru českých časopiseckých šoa povídek Tobě zahynouti nedám…2017).