Hans Natonek (Vinohrady)

Hans Natonek se narodil jako vnuk rabína Josefa Natonka, působícího v uherském Stoličném Bělehradu (dnes Székesfehérvár). Otec Hanse Natonka, Ignaz Natonek, byl však už plně asimilován, pracoval jako ředitel pražské pobočky pojišťovny Triester Loyd. Natonek navštěvoval státní gymnázium na Královských Vinohradech, po maturitě pražskou obchodní akademii a jeden semestr na univerzitě ve Vídni. Po kratším pobytu v Berlíně nastoupil jako elév v Saale-Zeitung v Halle (Sasko-Anhaltsko). Jako úspěšný redaktor pronikl ještě před koncem 1. světové války do lipských novin Leipziger Tagblatt. Po spojení tří nejvýznamnějších liberálních lipských novin působil od r. 1924 jako vedoucí kulturní redakce novin Neue Leipziger Zeitung. Napsal zde okolo 2000 článků s velmi různorodým zaměřením, také divadelní a literární recenze a objevil mnohé mladé talenty, např. Ericha Kästnera.

Vedle práce v redakci Natonek v této době publikoval tři romány: Der Mann, der nie genug hat (1929, Muž, který nemá nikdy dost), Geld regiert die Welt oder Die Abenteuer des Gewissens (1930, Peníze vládnou světem neboli Dobrodružství svědomí) a Kinder einer Stadt (1932, Děti jednoho města)

Natonek se v r. 1918 nechal pokřtít a oženil se s Gertrud Hütherovou, se kterou měl syna Wolfganga a dceru Susanne. Nástup Hitlera k moci v r. 1933 znamenal pro Natonka zákaz práce v redakci ale také konec jeho manželství. Německé občanství, které získal v r. 1928 mu bylo odňato. Natonkovou novou partnerkou a brzy i manželkou se stala Erika Wassermannová, kterou poznal jako elévku v lipské redakci. Po krátkém pobytu v Hamburku u Eričiných rodičů na naléhání prozíravé Eriky manželé Natonkovi opouštějí Německo a v r. 1935 se usazují v prozatím bezpečné Praze. Díky přátelským kontaktům s pražskými novináři jako byli Max Brod či Ludwig Winder získává Natonek příjem z článků pro Prager Tagblatt, v exilovém amsterodamském nakladatelství vydává román o Adalbertu Chamissovi Der Schlemihl (1935), ve kterém se odráží bolestná témata, která na něj doléhala: útěk, vyhnanství, ztráta domova.

Praha se Natonkovi nestala útočištěm na dlouho, v r. 1938 odjíždí do Paříže za přítelem Josephem Rothem. Jeho mezitím už rozvedená manželka Erika volí cestu za sestrou do Londýna. Spolu s dalšími německými emigranty směřuje Natonek dále na jih Francie, odkud se díky pomoci Američana Variana Frye dostal v lednu 1941 na loď do Spojených států. V Paříži musel zanechat mnoho svých rukopisů, které se dostaly do rukou Gestapa a po válce je získala NDR.

Zkušenosti z prvních měsíců nového života, které strávil v New Yorku, a především myšlenky, které ho provázely, zachytil Natonek v autobiografii In search of myself (1943), kterou napsal z popudu literárního agenta a překladatele Bartholda Flese. Natonek netoužil po uplatnění za každou cenu a stranil se literárního shonu, který zavedl mnohé jeho kolegy do soukolí Hollywoodu. Oženil se s bývalou učitelkou tance původem z Frankfurtu Anne Grünwaldovou. V r. 1946 získal Natonek americké občanství a usadil se s manželkou v Tucsonu v Arizoně. Jako autor na volné noze publikoval v newyorském emigrantském časopise Aufbau a příležitostně v různých amerických novinách. V r. 1957 onemocněl Natonek leukémií, která měla relativně mírný průběh a umožnila mu větší cestu po Evropě, během které se opět setkal se svými dětmi. Hans Natonek zemřel v r. 1963. Krátce před smrtí spálil část svých rukopisů, část zbylých písemností byla zničena termity. Velkou zásluhu na objasnění životních peripetií Hanse Natonka a zpřístupnění jeho díla má Jürgen Serke, který pátral po jeho stopách v USA a připravil k vydání Natonkův román Blaubarts letzte Liebe (1988, Modrovousova poslední láska), který vyšel až 25 let po Natonkově smrti. Také publicistické dílo Hanse Natonka z let 1914-1933 se dočkalo knižního zpřístupnění díky editorce Steffi Böttger (2006), která je také autorkou první knižní biografie o Natonkovi  Für immer fremd. Das Leben des jüdischen Schriftstellers Hans Natonek (2013, Navždy cizí. Život židovského spisovatele Hanse Natonka).