Dolní Landhauska (Vinohrady)

Historie

Počátkem 19. století byly objekty s poli a vinicemi majetkem Františka Václava Pachty z Rájova – odtud další pojmenování Pachtův dvůr. Dalším majitelem byl Kašpar Vintr, který prodal dvůr se všemi budovami, zahradami, živým i mrtvým inventářem Jakubovi baronu Wimmerovi. Z dalších majitelů zmiňme dvorního radu dr. Josefa Lumbeho (1801–1875), který ji získal v exekučním prodeji majetku zesnulého barona Jakuba Wimmera. Josef Lumbe nechal obě budovy Horní i Dolní Landhausky stavebně upravit a část vinice a zahrady proměnil v sady a nechal vystavět obytnou budovu.

Roku 1870 získal takto upravenou nejprve Horní a následně i Dolní Landhausku Moritz Gröbe a přikoupil k nim i části pozemků vinic Vondračky, Hamáčkové a Grünwaldky a na vyvýšené terase si zbudoval novou vilu. Po smrti Moritze Gröbeho byl v roce 1896 park zpřístupněn veřejnosti, ale již v roce 1902 byla vila pronajata vnučce císaře Františka Josefa I. a jejímu manželovi Karlu Ottovi knížeti Windischgrätzemu, kteří areál zase uzavřeli.

Toto heslo se nachází na herní trase Havlíčkovy sady v aplikaci Putování Prahou 2

Vyrazte ven, pojďte si zahrát

Objevte více

Na počátku 20. století přešel majetek pražské obci, park byl pro veřejnost znovu otevřen, přejmenován na Havlíčkovy sady a na vinici se opět úspěšně pěstovala vinná réva.

Popis

Dolní Landhauska je dvoupatrová novorenesanční budova s bohatě zdobeným průčelím, datovaná letopočtem 1871 a postavená současně s Grébovkou na místě starší usedlosti. V jejím sousedství se tyčí zalomená opěrná zeď s nikami na křídlech a zaklenutými schodišti po stranách, která nese terasu pod vinící. Od roku 1964 je Dolní Landhauska vedena jako památkově chráněná.

Dolní Landhausku zrekonstruoval citlivě CEELI Institut, který zde zřídil ubytovací zařízení pro své potřeby.