Jaroslav Průcha (Vinohrady)

Přestože se Jaroslav Průcha vyučil lakýrníkem, tomuto řemeslu se nevěnoval a začal pracovat jako zámečník ve Škodových závodech. Už jako učeň hrál ochotnické divadlo, v roce 1920 vstoupil k divadelní společnosti J. O. Martina. Následujícího roku se pokusil založit novou hereckou společnost, Hereckou komunu, ale bez valného úspěchu, takže se vrátil k Martinově společnosti. V srpnu 1924 získal angažmá v kladenském divadle, odkud přešel v roce 1928 do Východočeského divadla. Soubor se však v půlce sezony rozpadl a Průcha odešel do Prahy do Osvobozeného divadla Voskovce a Wericha. Zde však nebyl příliš spokojen, proto uprostřed sezony 1929 odjel do Olomouce a o rok později do Národního divadla v Brně. A tak, jak střídal divadelní prostředí do roku 1931, tak od tohoto roku získal angažmá v Národním divadle, v němž setrval po zbytek života, a to od 1. září 1931 do 25. dubna 1963. V letech 1944–1945, kdy bylo Národní divadlo zavřeno nacisty, se pokoušel psát divadelní hry a také úspěšně režíroval divadelní představení. V letech 1951–1953 byl Šéfem činohry Národního divadla a poté, co odstoupil z této funkce, ponechal si funkci Hlavního režiséra. A přestože kvůli těžké nemoci zanechal v roce 1958 divadelní činnosti, členem Národního divadla zůstal až do své smrti.

Jaroslav Průcha hrál v mnoha filmech. Z jeho bohaté filmografie jmenujme namátkou jen několik filmů, které jsou běžně opakovány v televizních vysíláních nejrůznějších stanic. Průcha hrál např. roli detektiva ve filmu Peníze nebo život, či v dalším filmu s Voskovcem a Werichem Hej-Rup! ztvárnil úlohu rozhlasového hlasatele. V roce 1937 se dočkal první titulní role v Rovenského filmu Hlídač č. 47, kde hrál roli stárnoucího traťového hlídače Františka Doušu. Stále ještě v roce 1937 zahrál doktora Martina ve filmu Bílá nemoc a následujícího roku nezaměstnaného dělníka Benetku ve Fričově komedii Škola, základ života! a havíře Jakuba v Cechu panen kutnohorských. Následujícího roku hrál postavu profesora Rubišky v Cestě do hlubin študákovy duše a diváci jej mohli vidět i ve filmech Městečko na dlani, Valentin Dobrotivý, Muži nestárnou atd. atd.

Jaroslav Průcha se angažoval i politicky, a sehrál titulní postavy inspektora Ptáčka v Lavině, Bavora v Týdnu v tichém domě, listonoše v Krakatitu, Hoška v Němé barikádě, lékaře ve Vlčí jámě či komunistu Bartoše ve filmu Občan Brych. Jeho poslední rolí byla postava Mikeše v historickém dramatu Spanilá jízda, jehož premiéra se však uskutečnila až po Průchově smrti 6. září 1963.

Politická angažovanost i vyzrálý herecký výkon mu vynesly udělení mnoha cen a vyznamenání.  Byl trojnásobným nositelem Státní ceny, nositelem Řádu Vítězného února, Řádu práce a Řádu republiky. Roku 1953 mu byl udělen titul Národní umělec.

Jaroslav Průcha bydlel v domě ve vinohradském domě v Londýnské ulici č.p. 672/20. Na domě se nachází pamětní deska věnovaná tomuto umělci.Pochován je s herečkou Jiřinou Petrovickou na Vyšehradském hřbitově v hrobě 6-110, na němž je umístěna portrétní hercova busta, dílo sochaře Karla Hladíka..