Jaroslav Průcha, Londýnská čp. 672/20 (Vinohrady)

Jaroslav Průcha se v Plzni vyučil lakýrníkem, ale pracoval jako zámečník ve Škodových závodech. Už jako učeň vystupoval s plzeňskými ochotníky v místním divadle. Po první světové válce, v níž bojoval, vstoupil v roce 1920 do divadelní společnosti J. O. Martina. Později se neúspěšně pokusil založit vlastní divadelní společnost. V srpnu 1924 však získal angažmá v Kladně, odkud přešel po čtyřech letech do Východočeského divadla, kde se však soubor rozpadl a v půlce sezóny Průcha odešel do divadla V + W. Avšak zde nebyl spokojen a proto přijal angažmá v Olomouci. V polovině sezóny 1930 přešel do Národního divadla v Brně.

Jeho posledním angažmá bylo Národní divadlo v Praze, kde působil od 1. září 1931 až do 25. dubna 1963, tedy až do své smrti. V letech 1944–1945 bylo Národní divadlo nacisty zavřeno, takže se Průcha věnoval režii a vystoupil i jako dramatik. Vzhledem k tomu, že byl vyhraněně levicově orientovaný a politicky angažovaný, stal se po osvobození v sezóně 1946–1947 náměstkem šéfa činohry a v letech 1951–1953 dokonce jejím šéfem. Na podzim roku 1953 z funkce odstoupil a ponechal si pouze funkci vrchního režiséra. Přestože v roce 1958 zanechal divadelní činnosti, zůstal členem Národního divadla až do své smrti.

Byl rovněž významným filmovým hercem. Debutoval v roce 1928, ale titulní roli dostal až v roce 1937 ve snímku Josefa Rovenského v dramatu Hlídač č. 47. Následovalo pak mnoho důležitých rolí v celé řadě filmů, tu poslední postavu vytvořil v Daňkově dramatu Spanilá jízda, jehož premiéra se uskutečnila až po Průchově smrti.

Byl nositelem celé řady cen a ocenění. Třikrát získal Státní cenu, Řád práce a Řád republiky a byl jmenován Národním umělcem.

V  Londýnské ulici má na domě č.p. 672/20 pamětní desku s textem, že zde žil.

Autor desky, akademický sochař a restaurátor Miloslav Šonka, žák profesorů Jana Laudy a Karla Pokorného, se narodil 9. srpna 1923 ve Slavonicích.