Knihovna na Vinohradech, otevření (Vinohrady)

Vinohradskou knihovnu založilo a otevřelo ředitelství pošt a telegrafů v Praze v roce 1885 ve své budově, patrně v Jindřišské ulici. Patří mezi nejstarší pražské knihovny. Nejprve měla sloužit jako odborářská knihovna. Po roce 1918, kdy vznikla Československá republika, změnila svůj původní název na Knihovna poštovních a konceptních úředníků v Praze.

Nejedná se o Městskou knihovna na Královských Vinohradech, která od roku 1897 působila v prvním patře Národního domu a místnost využívala až do roku 1908. Po tomto roce se její sbírka natolik rozrostla, že obsadila celé první patro. Růst knižního fondu nakonec přiměl knihovnu v roce 1925 Národní dům na Vinohradech opustit a přesídlit do budovy radnice.

Na tomto místě popisovaná Knihovna na Vinohradech se začala velmi slibně rozvíjet v roce 1941, kdy se knihovníkem stal Josef Mleziva. Zasloužil se o reorganizaci knihovny a jejích depozitářů a zmodernizoval systém nákupu a výpůjček. Prostory knihovny v budově ředitelství pošt se staly v době druhé světové války jedním z center odbojářů. Byly zde také uskladněny zakázané knihy, které Němci určili k likvidaci. Hned po skončení války byla v září 1945 instituce přejmenována na Bezručovu knihovnu poštovních zaměstnanců a přesídlila do ulice Politických vězňů. Poté spadala pod správu Odborového svazu zaměstnanců v dopravě. Tehdy se pro knihovnu hodně nakupovaly knihy a její fond se rychle rozrůstal. Jako první v republice začala posílat putovní soubory knih na pošty v pohraničí.
Díky hlavnímu knihovníkovi J. Mlezivovi a jeho kolegům se v prostorách knihovny konaly besedy se čtenáři, různé přednášky a podobné kulturně-společenské akce. Bylo otevřeno oddělení pro děti. Knihovna se stala velmi známou a oblíbenou.

V roce 1954 změnila své působiště a azyl našla v Radiopaláci na Vinohradské třídě. Částečně změnila i své jméno, a to na Bezručova knihovna Závodního klubu spojařů. V roce 1959 se opět přestěhovala, tentokrát na náměstí Míru do Národního domu na Vinohradech, který tehdy nesl jméno ÚKDŽ. Byla sloučena se zdejší knihovnou Ústředního kulturního domu pracujících na železnici a v dopravě a v těchto letech byly ještě více rozšířeny knihovní služby a začala širší spolupráce s okolními školami. Tento kulturní stánek plnil rovněž funkci obvodní lidové knihovny. Jmenovala se Bezručova knihovna ÚKDŽ.

Další zajímavá historie instituce se začala psát v nové polistopadové době, v roce 1996. Stala se obecní knihovnou městské části Praha 2, byla přejmenována na Knihovna na Vinohradech a přestěhovala se do nárožního domu v Sázavské a Korunní ulici č.15. Městská část věnovala značnou finanční částku na rekonstrukci prostor a modernizaci vybavení. V roce 2001 byl knihovní fond převeden do automatizovaného systému LANIUS (nyní CLAVIUS) a výpůjční procesy začaly být zajišťovány pomocí počítačů.

Havarijní stav budovy a prostory v Korunní 15 stále se rozrůstající knihovně však již nestačily, proto byla v květnu 2007 přesunuta na Vinohradskou 1431/69. Také zde musela nejprve proběhnou rekonstrukce a úprava prostor, kdy byl zřízen bezbariérový přístup, studovna, čítárna, velký skladovací prostor a oddělení pro děti. Zde je pro ně připraveno schodové pódium, kde si mohou děti hrát, povídat si, poslouchat čtení knihovnice apod. Nyní je knihovna plně automatizovaná, používá se zde elektronický katalog knih. Návštěvníci mají přístup k internetu. Zaměstnanci pořádají přednášky, setkání s autory, autorská čtení, besedy pro školní mládež a soutěže, další literární programy. 

Ročně zde přibude přibližně 3000 nových titulů, v současnosti má knihovna zhruba 55 270 knihovních jednotek a odebírá 42 různých periodik. Každým rokem knihovnu na Vinohradské třídě navštíví asi 100 000 obyvatel z celé Prahy.

Knihovna na Vinohradech je příspěvkovou organizací MČ Praha 2  (samostatná organizace s právní subjektivitou) a doplňuje nabídku tří poboček Městské knihovny Praha, které v Praze 2 sídlí v Dittrichově a v Záhřebské ulici a na Ostrčilově náměstí.