Defenestrace na Novoměstské radnici (Nové Město)

Dne 6. července 1415 král Václav IV. dosadil na Novoměstskou radnici katolické konšely s cílem potřít v Praze stoupence husitství. Zanedlouho, 30. července 1419, měl husitský kněz Jan Želivský, bývalý premonstrátský mnich z katolického kláštera v Želivě (odtud jeho přízvisko Želivský), zvláště plamenné kázání v novoměstském kostele Panny Marie Sněžné, jednom z hlavních center přívrženců nového náboženského hnutí. Po kázání vyšel velký zástup lidí vedený Želivským, který nesl monstranci, přes Koňský trh (dnešní Václavské náměstí), Štěpánskou ulicí, až k farnímu kostelu sv. Štěpána na Rybníčku. Ten zfanatizovaný dav vyplenil a obrátil se k nedaleké Novoměstské radnici na Dobytčím trhu (dnešní Karlovo náměstí), kde byli věznění někteří přívrženci kalicha.

Když radní odmítli vězně propustit a údajně ještě někdo hodil z radnice na kněze nesoucího monstranci kámen, dav na budovu zaútočil, dobyl ji a přítomné konšele vyházel z oken radnice. Kdo z nich se nezabil pádem, byl bez milosti dobit.

Uvádí se, že jeden z konšelů, Řehák valchař, se před rozvášněným davem ukryl ve sklepích, které sloužily jako vězení (říkalo se jim podle prvních obyvatel žaláře, jak tehdy bývalo zvykem, Polévka a Jelito). Byl objeven a stihl jej stejný osud jako ostatní. Tímto způsobem bylo zavražděno deset osob: purkmistr Jan Podvinský, dva konšelé, místorychtář, jeho pacholek a pět novoměstských sousedů. Krvavého masakru se zúčastnil prý i pozdější slavný vojevůdce husitských vojsk Jan Žižka z Trocnova.

Tento čin vstoupil do českých dějin jako první pražská defenestrace a zároveň je datum 30. července 1419 označováno jako faktický začátek vojenské fáze husitské revoluce.

Ke druhé defenestraci na Novoměstské radnici došlo 24. září 1483. Stalo se tak za náboženských a politických nepokojů v pražských městech, které přerostly v povstání a politický převrat. Tehdejší panovník král Vladislav II. Jagellonský byl katolík, takže s ním katolíci spojovali naději na restauraci poměrů. Král byl však mírné povahy a politika jej nezajímala. V roce 1480 bylo několik staroměstských měšťanů a čtyři husitští kněží zatčeni a mučeni, protože prý připravovali spiknutí proti králi. Katolíci snad plánovali uchopení moci povražděním asi osmdesáti horlivých husitů, ale jejich plán byl vyzrazen a husiti tak udeřili dřív a včas.

Atmosféra ve městě byla zjitřena morovou ránou, před níž král odjel z města, a dne 24. září 1483 přerostly nepokoje v převrat, který záhy vyústil v povstání. Zdivočelé davy dobyly všechny tři radnice (Staroměstská, Novoměstská, Malostranská) , zaútočily na kláštery a v dalších dnech obsadily Pražský hrad a Vyšehrad. Stranou násilností nezůstala ani židovská čtvrť. Někteří konšelé byli pobiti, jiní popraveni a vyhozeni z oken Novoměstské radnice. Až později obě strany zahájily jednání o smíru, který byl vyhlášen na kutnohorském sněmu 1485.

Pro úplnost dodejme, že třetí pražská defenestrace se konala 23. května 1618, kdy z oken české kanceláře v Ludvíkově křídle Pražského hradu byli z oken vyhozeni císařští místodržící Vilém Slavata z Chlumu a Jaroslav Bořita z Martinic a sekretář Filip Fabricius.