Studentská kolej Budeč, Wenzigova 1982/20

Historie

Samostatný objekt studentských kolejí Budeč byl navržen v roce 1923 pro Stavební družstvo Obrodného hnutí čsl. studentstva, pro studenty Univerzity Karlovy a jednalo se o kolej určenou dívkám. Na založení a výstavbě kolejí se podílel stavební inženýr a podnikatel Václav Maria Havel (první předseda Svazu čsl. studentstva 1918-1919, v letech 1920-1925 předsedou Obrodného hnutí čsl. studentstva a 1930-1935 předseda pražské YMCA), otec bývalého prezidenta Václava Havla a jeho bratra Ivana Havla. Koleje byly nazvány podle „centra dávné vzdělanosti“, po hradišti Budeč.

V části budovy, v nižší stavbě situované do ulice Bělehradská, bylo několik bytů pronajímaných za tržní nájemné, jehož příjem umožňoval snížit kolejné studentkám. Vznik kolejí spadal do období ženského hnutí, kdy se významným způsobem posilovalo vzdělávání žen a cílem bylo tuto cestu jim usnadnit, aby si studium mohly dovolit.

V době výstavby kolejí to byla poslední budova v ulici, dále se pozemky již svažovaly do Nuselského údolí. Později zde byl vystavěn Nuselský most.

Architekt Bohumír Kozák

Bohumír Kozák (1885‒1878), přední funkcionalistický architekt, vyrůstal v rodině českobratrského vyznání, jejichž přísné normy převáděl i do své tvorby. Jeho nejznámější stavby jsou na rozhraní tektonického purismu a funkcionalismu (komplex Masarykových domovů, nyní Thomayerova nemocnice v Krči, studentské koleje v Dejvicích, českobratrské kostely ve Střešovicích na Pankráci, v Poličce). První návrh kolejí Budeč z roku 1923 je ještě ve stylu Kotěrovy moderny, další návrh se však vyvinul téměř ke klasicizujícímu expresionismu.

Projekt se též ve svých formách musel vyrovnat s historizujícím schodištěm z druhé poloviny 19. století, nad nímž stojí. Zajímavé jsou přetahy ostění oken přízemí a 1. patra a vertikální rámování oken vyšších pater. Stavbu na základě železobetonové konstrukce a s třítaktovou dispozicí provedla Českomoravská stavební a. s. Podkrovní 5. patro bylo přistavěno až podle plánů z roku 1937 od téhož architekta. V roce 1951 byly koleje doplněny o přístavbu internátu – jednopatrové dřevěné ubikace do ulice Lublaňské, která byla zbourána v roce 2014. K budově přiléhá i zahrada s parkovištěm, na které bývalo hřiště. Objekt u patří Univerzitě Karlově.

Architekt Kozák v Praze 2 ještě navrhl mj. domy v Plavecké ulici čp. 402 a 403/10 a 8, funckionalistický dům na místě pivovaru U Bachorů v Žitné ulici , či  funkcionalistický multifunkční dům pojišťoven Assicurazioni Generali a Moldavia Generali , v  Italské ulici čp. 384.

Architektka Milada Petříková Pavlíková

Interiéry kolejí byly zhotoveny dle návrhů tehdy začínající architektky a zároveň první české inženýrky architekty v historii  Milady Petříkové-Pavlíkové, která do nich vnesla ženské zdobné prvky tak, aby koleje nebyly ryze funkční, ale i krásné. Například zdobení točitého točitého schodiště do tělocvičny nebo dlažba ve vstupní hale kolejí kopírují tvary na fasádě apod. Dbala i na funkčnost pokojů, takže v dřívější době bylo v každém z nich umyvadlo. Po rekonstrukci kolejí v r. 2018 byla tato vymoženost odstraněna, i když z kapacitních důvodů jsou např. na patře jen jedny sprchy. 

Současnost

Koleje jsou studenty hojně využívány pro svoji strategickou polohu v centru města poblíž 1. lékařské, Přírodovědecké i Matematicko-fyzikální fakulty UK a univerzitního areálu Albertov. V bezprostřední blízkosti je historický Karlov, Bastion a jen pár desítek metrů od kolejí je vstup do rozsáhlého parku Folimanka.