Továrna na Hašlerky (Vinohrady)

František Lhotský

František Lhotský se narodil na Litoměřicku v Břežanech, nyní součástí města Budyně nad Ohří. František vzhledem k úmrtí otce nedokončil studia a vyučil se obchodníkem ve strýcově obchodě v Ledvicích u Duchcova. Po příjezdu do Prahy byl zpočátku zaměstnán v několika obchodech, až začal provozovat vlastní prodejnu v  Trojické ulici na Novém Městě. Během první světové války zůstal v Praze jako administrativní pracovník, a tak mohl nadále provozovat svůj obchod.

Zrod Hašlerek

Ihned po válce otevřel nový výrobní závod ve vinohradské Belgické ulici. Právě zde začal s výrobou Hašlerek, bonbonů proti chrapotu a kašli. V době, kdy ještě vedl svůj obchod v Trojické ulici, prodával zde větrové bonbony německého lékárníka, který je nazval Caruso-Hustenbonbon, jež vyráběla vídeňská firma Erich Kirsten. Bonbony však nešly příliš na odbyt, tak Lhotský začal sám vyrábět lékořicovou cukrovinku. Pro její název získal souhlas operní pěvkyně Emmy Destinnové, a tak je pojmenoval Destinky. Tento krok však úspěšný nebyl, a proto v roce 1920 získal vlastnoručně udělený souhlas známého a oblíbeného písničkáře Karla Hašlera a pojmenoval je Hašlerkami. Hašlerky se staly okamžitě populárními po celé republice. Firma prosperovala a Lhotský zakoupil v dnešní ulici Magistrů v Nuslích rozestavěný objekt čp. 384/5. Po dostavbě zde zahájil výrobu Hašlerek. Nezastavěnou plochu v sousedství továrny pak koupil pro účely dalšího rozšíření podniku. V roce 1936 zde zahájil v moderní železobetonové novostavbě, která sloužila i jako administrativní budova, výrobu Hašlerek ve velkém. Kromě Hašlerek byl výrobní program Továrny na speciální cukrovinky Fr. Lhotský mnohem pestřejší. Vyráběly se zde karamely Mňam, Cu-krůů, Chaplinky, Pepinky (podle postavy z operety Járy Beneše Pepina Rejholcová), Tenori, Brustin, Citronella, Ex-šumněnky Božská Betty, čokoládové lahvičky ve tvaru mělnického vína a další výrobky.

Továrna po roce 1948

Po komunistickém únorovém převratu v roce 1948 byla rodinná firma Františka Lhotského a jeho ženy Marie, rozené Košťálové, znárodněna. Vedle celé řady dalších čokoládoven jako Kluge, Korda, Redua, Luna či Orion byla začleněna do národního podniku Pražské čokoládovny, dříve Orion a Rupa. Výroba čokolády se pak soustředila do Modřan, kde předtím sídlila firma Rupa a závod byl přejmenován na Orion. František Lhotský přišel nejen o většinu podnikatelského, ale i soukromého majetku. Ztrátu těžce nesl a následkem toho byl pak později stižen záchvatem mrtvice. V roce 1954 byl vydán příkaz, aby opustil svůj byt, ale než k tomu došlo, v březnu 1954 zemřel. Pochován byl na Libeňském hřbitově.