Vyšehradská zbrojnice na dobové fotografii

Vyšehradská zbrojnice (Vyšehrad)

Z kdysi monumentální stavby vyšehradské zbrojnice se po ohromném požáru v roce 1927 dochovaly pouze dva ze čtyř vstupních portálů, které byly rubovými stranami spojeny a nyní tvoří bránu do Vyšehradských sadů.

Sdílet

O výstavbě zbrojnice se začalo uvažovat v roce 1651, neboť do té doby obě stávající zbrojnice na Malé straně a na Novém Městě byly v žalostném stavu. Pražský zbrojmistr Georg Braun proto pověřil několik stavitelů, aby vypracovali konkurenční projekty. Dvorská válečná rada pak doporučila výstavbu dvou nových zbrojnic, a to na malé straně a na Vyšehradě. Následně uvolnil sněm prostředky získané z berně a se stavitelem Santinim Bossim, jehož nabídka za kubický sáh zdiva byla nejnižší, byl uzavřen kontrakt, podle něhož měl vybudovat zbrojnici 300 × 120 stop (přibližně 82 × 32 metrů) velkou a 28 stop vysokou. Stavební výkresy předložené asi roku 1652 patrně vypracoval Carlo Lurago. Bossimu byla vyplacena záloha, avšak již v roce 1657 výdaje překročili rozpočet, aniž by byla práce dokončena. Bossimu tedy bylo dílo odňato a ve funkci stavitele jej nahradil Carlo Lurago. Avšak ani jemu se nepodařilo zbrojnici dokončit podle původního plánu.

V roce 1927 při velkém požáru zbrojnice vyhořela a bylo rozhodnuto o její demolici. Tu prováděla firma architekta Bohumila Belady, která stavbu proměřila a v roce 1934 oba dochované portály vzájemně k sobě spojila a vytvořila z nich bránu do Vyšehradských sadů.

Původní návrh zbrojnice předpokládal objekt s nárožními věžicemi, které měly převyšovat korunní římsu v podobě malých bastionů, ale ve skutečnosti byly provedeny ve stejné úrovni s římsou. Vnitřní prostor jednopatrové budovy tvořil obrovské sály bez členění, přístupné vnějšími vchody. V roce 1694 byla nahrazena provizorní šindelová krytina za pálenou a v 18. století byly sneseny štítové vikýře. Velké sály nabízely využití i v moderní době 20. století.

V březnu 1920 se rozhodlo tehdejší Ministerstvo pošt a telegrafů založit dílny pod názvem Technická ústředna poštovní automobilové dopravy, Citadela na Vyšehradě. Byly zde vybudovány rozlehlé garáže s dílnami pro autobusy a automobily poštovní správy. Pro zbrojnici se vžil název Citadela. Uskladněné pohonné látky a maziva se v roce 1927 vznítily a mohutný požár zbrojnici zcela pohltil.

Jediné zbytky z někdejší zbrojnice jsou dochované dva ze čtyř původních portálů, které jsou dnes spojeny rubovými stranami a tvoří tak bránu do Vyšehradských sadů. Mají shodnou podobu jednoduché kamenné brány s polokruhově utvářeným vjezdem, vyznačeným otesanými kvádry. Na vrcholovém klenáku je vytesána rakouská orlice, do cviklů (výplňových ploch) jsou vloženy renesanční kartuše. Na bráně umístěné do parku nápisy chybí, na straně do prostoru před kapitulním kostelem sv. Petra a Pavla je vlevo vytesáno: „Mit Gerechten, Waffen Und Ge, Trever Handt“, vpravo pak „Wirt Beschitzt, Das Geliebte,Vaterland“. Portály jsou zakončeny na obou stranách profilovanými římsami. Starší literatura uvádí, že na bráně býval ještě nápis „Ferdinandus III., 1656“, který se do dnešních dnů nedochoval.

Galerie: 
Brána vytvořená ze dvou portálů zbrojnice (Foto M. Polák, 2020)
Na vnitřní straně brány lze pozorovat spojení portálů (Foto M. Polák, 2020)
Dochovaný nápis na portálu (Foto M. Polák, 2020)
Dochovaný nápis na portálu (Foto M. Polák, 2020)
Výzdoba portálu (Foto M. Polák)
Vyšehradské sady, kde stávala zbrojnice (Foto M. Polák)
Katastrální území

Název: Zaniklá vyšehradská zbrojnice

Umístění: Vyšehradské sady

Projekt: Santini Bossi a Carlo Lurago

Výstavba: 1656–1657 a 1657–1659

Zánik: 1927

Adresa
Vyšehradské sady
12000 Praha 2
Česká republika
50° 3' 48.6612" N, 14° 25' 3.3888" E
Štítky: 
Odkazy a literatura:
Datum poslední aktualizace: 4.1.2021 15:54
Datum vytvoření: 4.1.2021 15:54