Jan Kavan: Miloš Sokola, Vyšehradský hřbitov, hrob 4-57 (Vyšehrad)

Na hrobě houslisty a hudebního skladatele Miloše Sokoly a jeho manželky Milony stávala na vysokém mramorovém hranolu portrétní busta hudebníka od Jana Kavana, velké osobnosti českého výtvarného umění 20. století. Byla však odstraněna a nahradila ji hřbitovní lucernička. Je to velká škoda, už i proto, že další Kavanovo dílo na Vyšehradském hřbitově nenajdeme.

Jan Kavan studoval v letech 1925-1933 na Akademii výtvarných umění v Praze u profesora Bohumila Kafky. V prosinci 1938 se stal členem Spolku výtvarných umělců Mánes. Po válce působil do roku 1949 jako pedagog na Střední průmyslové škole ve Zlíně a od roku 1951 na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze, kde byl v letech 1951-1957 jmenován profesorem. O od roku 1966 po dobu osmi let stál v čele této školy jako rektor. Jeho četné sochy jsou umístěny na veřejných prostranstvích  měst po celé republice.

Miloš Sokola navštěvoval nejprve brněnskou konzervatoř a později mistrovskou školu pražské konzervatoře u Vítězslava Nováka. Na podzim roku 1942 jej přijal Václav Talich do orchestru Národního divadla a Sokola dokončil studium konzervatoře u Jaroslava Křičky. V Národním divadle působil jako houslista až do odchodu do důchodu v roce 1973. Poté žil v Malých Kyšicích a věnoval se výhradně skladbě. Zkomponoval mimo jiné orchestrální Variace na téma Vítězslavy Kaprálové (skladatelky a dirigentky, manželky Jiřího Muchy), symfonickou báseň Devátý květen, operu Marnotratný syn a různé kantáty, varhanní a komorní skladby. Na náhrobku je vyryto několik taktů z jedné z jeho skladeb.