Jan Levit, Ječná čp. 548/7 (Nové Město)

Profesor chirurgie MUDr. Jan Levit se narodil 14. června 1884.  Pocházel ze staré židovské rodiny, která se již ale dvě generace k židovství nehlásila. Jeho děd Vít Levit (1811-1877) byl spolužákem Karla Jaromíra Erbena. Působil jako městský chirurg v Hořicích a po bitvě u Sadové (1866) léčil jako poručík Národní gardy v polních lazaretech těžce raněné. Po dlouhém sporu s rabínem o obřízku nechal své dva syny pokřtít. Jeho náhrobek na starém židovském hřbitově je jediný s českým textem. Janův otec Eugen Levit (1850-1900) vystudoval medicínu ve Vídni a v první srbsko-turecké válce získal hodnost majora. Jan Levit maturoval v době, kdy mu zemřel otec na otravu krve a byl odkázán pouze na svou matku Růženu (roz. Müllerovou). Jan Levit se stal rovněž vojenským lékařem. V roce 1923 habilitoval pro obor válečné chirurgie a byl povýšen na plukovníka. V roce 1928 byl jmenován mimořádným profesorem. Byl členem mnoha kulturních spolků. MUDr. O. Hlaváč (také umučen nacisty) napsal pod jménem Alarich knihu historek o slavných lékařích Medicína v županu. V ní věnoval pozornost i Janu Levitovi, který v té době působil v Nemocnici Bulovka. Po vzniku protektorátu musel kvůli rasovým zákonům opustit pracoviště, což nesl tragicky. Po oznámení, aby odešel, jej z rozrušení ranila mrtvice. Po odchodu z Bulovky a částečném překonání následků mrtvice chvíli provozoval soukromou praxi v Ječné 7, ale i ta mu byla uzavřena a přišel tak o všechny prostředky k živobytí. Žádal několikrát jako křesťan o vyjmutí ze židovských zákonů, ale naději na záchranu mu zhatila smrt Heydricha v Nemocnici Bulovka, (kde profesor Levit dříve pracoval) a následující represe během heydrichiády. Dva dny po Levitových 58. narozeninách pro něj přijelo komando a těžce nemocného vyneslo do Průmyslového paláce, odkud byl 20. června 1942 deportován transportem AAe, č. 29 z bubenského nádraží do Terezína. Zde se sice stal konziliářem v terezínské nemocnici, ale zdravotní stav mu neumožňoval dlouho stát u operačního stolu a navíc se mu zhoršoval diabetes.  Dne 12. října 1944 pod číslem Eq, č. 1348 odjel transportem do Osvětimi. Zemřel 12. nebo 14. října a jeho lebku si vybral na svůj pracovní stůl osvětimský „lékař“ dr. Mengele, který Levita samozřejmě znal z jeho publikací. Mladší Levitova sestra Marie byla v Osvětimi umučena 16. října 1944 a jen mladší bratr JUDr. et MUDr. Vít Levit přežil holocaust a dále pracoval jako soudní lékař a chirurg.

Kameny zmizelých, v originále Stolpersteine (v překladu „kameny, o které je třeba pohledem klopýtnout“) jsou dlažební kostky s mosazným povrchem, nesoucí krátký text se vzpomínkou na oběti holokaustu a nacistického režimu.