Jan Levit (Nové Město)

Profesor chirurgie MUDr. Jan Levit se narodil 14. června 1884.  Pocházel ze staré židovské rodiny, která se již ale dvě generace k židovství nehlásila. Jeho děd Vít Levit (1811-1877) byl spolužákem Karla Jaromíra Erbena. Působil jako městský chirurg v Hořicích a po bitvě u Sadové (1866) léčil jako poručík Národní gardy v polních lazaretech těžce raněné. Po dlouhém sporu s rabínem o obřízku nechal své dva syny pokřtít. Jeho náhrobek na starém židovském hřbitově je jediný s českým textem. Janův otec Eugen Levit (1850-1900) vystudoval medicínu ve Vídni a v první srbsko-turecké válce získal hodnost majora. V roce 1889 založil a řadu let vzorně vedl hořickou okresní nemocnici. Jan Levit studoval na gymnáziu v Hradci Králové a v Jičíně maturoval. V té době mu zemřel otec na otravu krve a byl odkázán pouze na svou matku Růženu (roz. Müllerovou).

Vystudoval Lékařskou fakultu Univerzity Karlovy v Praze. Jan Levit začal profesní dráhu jako vojenský lékař – stejně jako jeho děd i otec. Praktické zkušenosti tak získal při ošetřování raněných nejprve v srbsko-turecké válce v r. 1912 a později i v první světové válce, kdy působil v několika nemocnicích, např. v Kolíně a v Terezíně. Zde patřil mezi jeho pacienty mj. i srbský atentátník Gavrilo Princip. V roce 1923 habilitoval pro obor válečné chirurgie a byl povýšen na plukovníka. V roce 1928 byl jmenován mimořádným profesorem. Byl členem mnoha kulturních spolků. Byl čestným členem Svazu letců a Aeroklubu, získal čestný pilotský odznak letecký ve zlatě Československé armády, byl také důstojníkem francouzského řádu Palmy a majitelem řádu republiky Rakouské Patriae et Humanitae.  MUDr. O. Hlaváč (rovněž umučen nacisty) napsal pod jménem Alarich knihu historek o slavných lékařích Medicína v županu. V ní věnoval pozornost i Janu Levitovi, který v té době působil v Nemocnici Bulovka jako přednosta chirurgického oddělení a kam si přenesl při jednání s podřízenými i své vojenské zupácké jednání.

Prof. Levit byl ale činný i vědecky. Publikoval okolo 50 prací. Psal brilantní češtinou, ale i německy či francouzsky, mimo jiné o léčení hnisavých ran, o stlačení žlučových cest mízními uzlinami ve vazu mezi duodenem a játry, o střelných poraněních kloubů, o odstranění cizích těles z kostí, představil novou metodu krytí defektů močové trubice, psal o použití Besredkova antiviru a dalších. Po vzniku protektorátu musel kvůli rasovým zákonům opustit pracoviště, což nesl tragicky. Po oznámení, aby odešel, jej z rozrušení ranila mrtvice. Po odchodu z Bulovky a částečném překonání následků mrtvice chvíli provozoval soukromou praxi v  Ječné čp. 548/7, ale i ta mu byla uzavřena a přišel tak o všechny prostředky k živobytí. Žádal několikrát jako křesťan o vyjmutí ze židovských zákonů, ale naději na záchranu mu zhatila smrt Heydricha v Nemocnici Bulovka, (kde profesor Levit dříve pracoval) a následující represe během heydrichiády.

Dva dny po Levitových 58. narozeninách pro něj přijelo komando a těžce nemocný byl vynesen do Průmyslového paláce, odkud byl 20. června 1942 deportován transportem AAe, č. 29 z bubenského nádraží do Terezína. Zde se sice stal konziliářem v terezínské nemocnici, kde operoval v tristních podmínkách. Navíc zdravotní stav mu neumožňoval stát dlouho u operačního stolu a kromě toho se mu zhoršoval diabetes.  Dne 12. října 1944 pod číslem Eq, č. 1348 odjel transportem do Osvětimi. Zemřel 12. nebo 14. října a podle některých svědectví si jeho lebku vybral na svůj pracovní stůl osvětimský „lékař“ dr. Mengele, který Levita samozřejmě znal z jeho publikací.

Mladší Levitova sestra Marie byla v Osvětimi umučena 16. října 1944 a jen mladší bratr JUDr. et MUDr. Vít Levit přežil holocaust a dále pracoval jako soudní lékař a chirurg.

Prof. Levit má před domem, kde žil a v němž měl soukromou lékařskou Praxi v Ječné 7 kámen zmizelých.