Arnošt Vykoukal

Arnošt Vykoukal se narodil v roce 1879 v Žernovce u Mukařova ve Středočeském kraji matce Marii a hospodskému Vincencovi. Díky řádu benediktinů získal vzdělání a stal se jeho členem. Po studiích filozofie v Praze pokračoval ve svém vzdělávání na oboru teologie v německém Beuronu a v roce 1901 složil řeholní sliby. V roce 1906 přijal kněžské svěcení a následně působil v  Emauzském klášteře v Praze.

Osud Emauz byl s příchodem nové republiky poněkud problematický – klášter byl totiž součástí beuronské benediktinské kongregace, která vznikla v Německu a v Emauzích tak působili čeští a němečtí mniši. Němečtí však byli po první světové válce vyhnáni a zůstal jen malý počet českých mnichů. Navíc benediktinské kláštery hromadně z beuronské kongregace vystupovaly.

Arnošt Vykoukal se stal v roce 1920 administrátorem Emauz a v roce 1925 opatem tohoto kláštera. Opat Vykoukal byl autorem myšlenky, aby benediktinské kláštery v Československu vytvořily samostatnou národní kongregaci pod patronací sv. Vojtěcha. Vykoukal se zasloužil o obnovení duchovního života v klášteře. Opět byly slaveny bohoslužby v byzantském ritu, což byl návrat k původní myšlence zakladatele kláštera, císaře Karla IV. Pod vedením opata Vykoukala začal pod patronací emauzského kláštera vycházet časopis PAX, který informoval nejen o liturgii a Vykoukal byl jeho častým přispěvatelem.

Po zřízení Protektorátu Čechy a Morava podporoval klášter odbojové hnutí. V roce 1941 z areálu kláštera několikrát vysílala odbojová vysílačka „Magda“. Počátkem července 1941 bylo zakázáno v Emauzích sloužit bohoslužby. V neděli 13. července byla však na piazzetě před klášterem sloužena bohoslužba, ale shromáždění bylo rozehnáno. Jako odplata byla 16. července provedena v klášteře důkladná prohlídka. Klášter byl uzavřen, mniši byli vyhnáni. Opat Vykoukal byl umístěn do Plzně a bylo mu zakázáno se nadále setkávat s benediktinskou komunitou nebo se z Plzně vzdálit. Dne 7. srpna 1942 byl opat zatčen gestapem a deportován do koncentračního tábora Dachau, kam mířila většina zatčených kněží a řeholníků. V táboře zemřel 10. září 1942 na úplavici.