Jaroslav Jakoubek
Milan Polák
Věděli jste?
Narození
30.10.1927
Úmrtí
27.7.1993
Sdílet
Jaroslav Jakoubek
Milan Polák

Jaroslav Jakoubek

Jaroslav Jakoubek se narodil 30. října 1927 ve Dvoře Králové nad Labem, zemřel 27. července 1993 v Praze.

Hudební skladatel, textař a básník. Měl přezdívku „otec českého šansonu.“

Po vystudování chemické průmyslovky zůstal po nějaký čas v oboru jako chemik i jako učitel chemie. Hudbu studoval soukromě a jako klavírista prošel několika amatérskými soubory. V polovině padesátých let, kdy mládež začala objevovat soubory malých forem, které potom přerostly do divadelního tvaru, začal psát na texty Jiřího Suchého a bratří Koptů písničky pro první Textappealy v pražské Redutě, kde hrával i na piano. S Ivanem Vyskočilem st. zakládal Divadlo Na zábradlí.

Autorsky se podílel i na prvních inscenacích v Semaforu, a to nejen jako skladatel, ale i jako textař. Své písničky psal na míru interpretům šansonů i populárních písniček. Spolupracoval s Československou televizí a s Československým rozhlasem, kde působil jako externí redaktor tehdy oblíbeného Mikrofóra. Na texty Jana Schneidera složil hudbu do společných komponovaných pořadů, např. Vo co de, uvedený v Semaforu v roce 1961 nebo Eště de vo to v Disku 1966. Pro Divadlo na Zábradlí společně napsali herecké šansony pro Ljubu Hermanovou do představení Osm klobouků na Prahu. Jan Schneider v roce 1962 napsal pro Divadlo Rokoko hru Labyrint světa a Lusthaus srdce, k níž napsal hudbu Jaroslav Jakoubek. Následovalo mnoho písní a scénických hudeb pro četné inscenace v pražských i regionálních divadlech. Mezi jeho hity patřil duet Marty Kubišové a Waldemara Matušky Víc nechtěl by snad ani d´Artagnan na text Jan Schneidra. Jeho nejznámější skladba je patrně Nějak se vytrácíš má lásko.

Jaroslav Jakoubek složil na 420 písní, a to nejen jako hudební skladatel, ale i jako textař. Jeho texty vyšly knižně ve sbírkách Písničky (1966) a Variace (1977).

Období normalizace po vstupu spřátelených armád do ČSSR v roce 1968 znamenalo odsunutí Jaroslava Jakoubka do ústraní a normalizační dobu tak strávil coby topič v kotelně. K rozhlasové práci se mohl vrátit po roce 1989, ale z nabyté svobody se dlouho netěšil. Žil v Mánesově ulici čp. 1641/68, kde jej připomíná bronzová pamětní deska.

Věděli jste?
Narození
30.10.1927
Úmrtí
27.7.1993
Datum poslední aktualizace: 27.2.2019 20:19
Datum vytvoření: 20.7.2018 17:00