Jiří Bořek-Dohalský

Český právník a šlechtic. Kořeny rodu Dohalských sahají až do 15. století. Jiří byl prvorozeným synem Františka Bořka-Dohalského z Dohalic  – šlechtice, člena protinacistického odboje a československého velvyslance v Rakousku. Před kariérou velvyslance byl otec Jiřího František r. 1942 zatčen a vězněn a na jeho zdraví se negativně podepsalo i zatčení jeho syna Jiřího, které je zmíněno níže. Zemřel v roce 1951. Nejen nacistický, ale i komunistický režim, ve snaze zlikvidovat nenáviděnou šlechtu, zničil osudy mnoha lidí. Krutě postižena byla i celá rodina Bořek-Dohalských.

Po vystudování Právnické fakulty pracoval Jiří Bořek-Dohalský v kanceláři prezidenta Edvarda Beneše ve funkci odborového rady. V září roku 1939 podepsal Národnostní prohlášení české šlechty, jež v době protektorátu čelila germanizaci, proti které se ohrazovala, a také odolávala tlaku na přihlášení se k říšské, resp. německé národnosti.

Tento obsah se nachází v jedné z našich her Doplňovačka, říjen 2025

Vyzkoušejte si Vaše znalosti v některé z našich her

Hrát

Roku 1940 se oženil ve Svatovítské katedrále s Josefou, princeznou z Thurn-Taxisu, narozenou na zámku Mcely na Mladoboleslavsku. Oddával je Jiřího strýc, arcibiskupský kancléř a kanovník svatovítské kapituly Antonín Bořek-Dohalský. Ten byl o dva roky později, jelikož působil jako pověřenec spojení s Háchou a Eliášem a měl předem vědět o atentátu na Heydricha (27. 5. 1942), zatčen gestapem, vyslýchán a mučen. Zemřel v r. 1942 poté, co byl ubit německými dozorci při práci v osvětimských bažinách.

V lednu 1948 vyměnili manželé Dohalští svůj pětipokojový byt v domě na Masarykově nábřeží 2 s  prof. Herlesem, významným lékařem internistou a zakladatelem EKG, za jeho menší byt. Narodili se jim čtyři synové, kterým režim nedovolil vystudovat, proto se vyučili řemeslu.

Nejstarší syn Václav se vyučil kuchařem v hotelu Evropa na Václavském náměstí. Byl rytířem řádu sv. Lazara, v létech 2003-2004 designovaným velkopřevorem Českého velkopřevorství řádu sv. Lazara. Druhorozený Jiří se vyučil zámečníkem, emigroval do Rakouska. Třetí v pořadí Antonín se vyučil pokrývačem. Čtvrtý syn Zdeněk byl klempířem, jezdil klusácké závody. Tragicky zahynul v sedmadvaceti letech na následky zranění po skoku do Labe.

Dne 31. července 1950 byl Jiří Bořek-Dohalský zatčen a vězněn V Praze-Ruzyni, posléze obžalován z velezrady a odsouzen byl k 17 letům vězení. Poté, co jeho děti napsaly manželce tehdejšího prezidenta Antonína Zápotockého Marii, byl mu trest díky milosti prezidenta snížen, avšak o pouhé čtyři roky. Trest si odpykával na plzeňských Borech, pracoval v uranových dolech na Jáchymovsku a poznal nespočet pracovních táborů. V r. 1952 byl převezen do Příbrami a o šest let později do věznice v Leopoldově. Díky amnestii byl roku 1960 propuštěn. Své právnické vzdělání mohl uplatnit v pozici podnikového právníka až po roce 1968, předtím po propuštění z výkonu trestu vykonával těžkou manuální práci. V době zatčení a věznění svého muže pracovala manželka Josefa jako údržbářka v Lysé nad Labem.

Manželka Jiřího Josefa zemřela v den svých 73. narozenin ve spánku a on ji přežil o pouhých pět dní. Oba jsou pochováni v rodinné hrobce na Olšanských hřbitovech.