Josef Eugen Scheiner

Narodil se v Benešově do rodiny advokáta. Studoval zde gymnázium, později pokračoval v gymnaziálním studiu v Praze. Následovala pražská Právnická fakulta, místo advokátního koncipienta a v r. 1893 otevření vlastní advokátní kanceláře.

Od sedmnácti let byl J. Scheiner aktivní v Sokole, kde se seznámil s Miroslavem Tyršem. Rodina Tyršova a Scheinerova byla dokonce spřízněna. Scheiner s nadšením M. Tyrše následoval, získal si jeho respekt reportáží ze sokolských slavností v Nové Pace. Stal se spolupracovníkem časopisu Sokol a r. 1887 jeho redaktorem. Co se týká politiky, od konce 19. století byl členem mladočeské strany a kandidoval v doplňovacích volbách v r. 1894. Po smrti Tyrše naplnil jeho přání a zasadil se o sjednocování sokolských jednot do jediné organizace. Podařilo se to v r. 1899, kdy vznikla Česká obec sokolská. Scheiner nejprve působil v jejím předsednictvu a od r. 1906 byl jejím předsedou po Janu Podlipném, který z funkce odstoupil. Zasloužil se o propojení s obdobnými spolky působícími ve slovanských zemích, 1908 zakládal Svaz slovanského sokolstva. Společně s Karlem Kramářem postupně pořádali slovanské sjezdy v Praze, Petrohradě a v Sofii. Slovanskou vzájemnost reprezentoval VI. všesokolský slet nově vzniklého Svazu Slovanského sokolstva v Praze r. 1912. Prosazoval zejména spolupráci s Jugoslávií a ruským Sokolem v emigraci.

Během 1. světové války byl J. Scheiner spoluzakladatelem tajného spolku Maffie, který vedl a financoval protirakouský odboj a podporoval T. G. Masaryka na zahraničních jednáních. Následně s Ludvíkem Očenáškem a dr. Aloisem Rašínem vymýšlel plán, jak získávat důležité informace pomocí připojení telefonické linky mezi Berlínem a Vídní, sloužící státním účelům, a vedoucí kolem Prahy. Dne 21. května 1915 byl s Karlem Kramářem zatčen, vězněn a vyšetřován ve Vídni. Padlo závažné obvinění za velezradu. Nakonec byl pro nedostatek důkazů propuštěn, ale policie jej nadále sledovala. V odbojové činnosti přesto pokračoval a zůstal ve spojení se zahraničními kurýry, např. Emou Destinnovou nebo Karlem Steigerem. 

Josef Scheiner měl velký podíl na vzniku Československa a byl jedním z organizátorů vyhlášení samostatné republiky. Podařilo se to i díky skupině Sokolů, kteří zadrželi a v domácím vězení hlídali místodržitele, majícího za úkol zorganizovat vojenský odpor a udržet celistvost monarchie. Poté shromažďoval J. Scheiner důstojníky, s nimiž založil první české vojenské velitelství. Stal se nevyšším správcem československých vojsk a předsedou Výboru národní obrany. Inspektorem branné moci se stal po založení ministerstva národní obrany. Ve chvíli, kdy předsednictvo Národního výboru muselo po převratu 28. října 1918 převzít moc jménem československého státu, k předejití rozvratu vydali zákon o vzniku československého úřadu. J. Scheiner začal organizovat vojsko a odeslal první jednotky do války o Slovensko. Zmíněný úřad zastával v roce 1919 po několik měsíců, poté byl sesazen. Z tohoto aktu byl velmi zklamán a považoval jej za nespravedlivý. Vrátil se do čela Sokola.

V letech 1918-1920 byl J. Scheiner rovněž poslancem Revolučního národního shromáždění Republiky československé za Českou státoprávní demokracii, resp. z ní vzešlou Československou národní demokracii. R. 1926 byl zvolen do čela Mezinárodní tělocvičné federace. V době příprav IX. všesokolského sletu v r. 1931 pocítil zdravotní obtíže a aktivní role v něm se vzdal. Onemocněl zápalem plic a krátce nato, v 11. ledna 1932, umírá na zástavu srdce. Velkolepého pohřbu, který se konal 15. ledna 1932 v Sokolovně Pražského Sokola, se zúčastnili mimo jiné T. G. Masaryk, Jan Malýpetr, primátor Karel Baxa a další významné osobnosti naše i zahraniční. Poté byl Josef Scheiner pochován na Olšanských hřbitovech. 

U příležitosti stého výročí Československé republiky v r. 2018 byl JUDr. Josefu Scheinerovi udělen ministrem obrany Kříž obrany státu, in memoriam, za zásluhy o vznik Československé republiky.

Po této významné osobnosti bylo v Praze 2 dvakrát pojmenováno bývalé i nynější vinohradské Tylovo náměstí. Stalo se tak v letech 1938-1940 a 1945-1952.