Alena Šrámková

Tato architektka se narodila 29. června 1929 v Praze Josefovi a Jaroslavě Cafourkovým. V letech 1947 až 1952 studovala na bratislavské technice, kde patřila k žákyním Vladimíra Karfíka, a následně na pražské Akademii výtvarných umění u Jaroslava Fragnera (1955–1958). V letech 1952 až 1954 pracovala v Chemoprojektu Bratislava a poté v ústeckém Stavoprojektu. Po absolvování Akademie působila v pražských podnicích Potravinoprojekt a ve Státním projektovém ústavu obchodním. V letech 1975 až 1987 pracovala v Projektovém ústavu Výstavby hlavního města Prahy, v letech 1988–1990 v pražském SIALu, ale následujícího roku se osamostatnila a založila architektonický ateliér „Šrámková architekti“, který se roku 2015 přejmenoval na Ehl & Koumar Architekti.

Významnou se také stala její pedagogická činnost, neboť roku 1991 se habilitovala na Českém vysokém učení technickém a roku 1999 získala profesoru na Akademii výtvarných umění v Praze, kde působila i jako členka umělecké rady. 

Z jejího ranějšího díla lze uvést obytný dům v Ústí nad Labem (1954–1955), Motel Stop v pražském Motole, navržený s Jindřichem Pulkrábkem a postavený v letech 1963 až 1967, interiéry Parkhotelu v pražských Holešovicích (1965) nebo následujícího roku se stejným autorem navržené interiéry cestovní kanceláře Pragotur.

Pro Tylovo náměstí na Vinohradech vznikla v letech 1969–1970 nerealizovaná studie obchodního domu a částečně se naší městské části též týkala výstavba Nové odbavovací haly Hlavního nádraží , projektovaná s Janem Bočanem, Josefem Dandou, Zdeňkem Rothbauerem a Janem Šrámkem, ležící na pomezí Nového Města pražského a Královských Vinohrad (1972–1979). Jedna z nejproslulejších realizací – Budova ČKD, navržená s Janem Šrámkem, vyrostla v letech 1974 až 1983 na nároží Václavského náměstí a ulice Na Můstku.

Roku 1988 vypracovala s Tomášem Novotným studii zastavění proluky pro podnik Tuzex na novoměstském Karlově náměstí , kde dnes stojí budova  Charles Square Center. S  Ladislavem Lábusem projektovala Obchodní centrum Lužiny v pražských Stodůlkách (1983–1992).

Dílo z devadesátých let 20. století započalo věží pro vědeckého pracovníka v Košíku na Nymbursku, postavenou v letech 1993 až 1994, a ve stejných letech vznikl nový obvodový plášť Provozní budovy Českých drah v areálu Hlavního nádraží na Královských Vinohradech. Dále navrhla Meteorologickou stanici v Chebu (1997–2000), Dům s pečovatelskou službou v Horažďovicích, postavený v letech 1998 až 2002, rodinný dům v Dolních Jirčanech (1999–2002) nebo rodinný dům v Jenštejnu z roku 2009.

Ze spolupráce s Lukášem Ehlem a Tomášem Koumarem vzešla Nová budova ČVUT v Praze – Dejvicích (2005–2010), vila v pražské Troji z let 2006–2014, Tyršův most v Přerově (2008–2012), Corso Pod lipami v městě Řevnice, vybudované v letech 2012 až 2018, vila Černošicích (2015–2019), Zvonička na staroměstské Betlémském náměstí z roku 2019 nebo rozšíření radnice v Brandýse nad Labem (2020–2021).

Alena Šrámková, označovaná za první dámu české poválečné architektury, patřila k představitelům „české přísnosti“ a jako hlavní měřítka své tvorby považovala pravdivost, pokoru a střídmost. Získala též mnohá ocenění, např. roku 2004 obdržela cenu Osobnost české architektury, dále v roce 2007 Poctu České komory architektů za její přínos moderní české architektuře a roku 2008 převzala medaili Za zásluhy od prezidenta republiky. Tato významná architektka zemřela dne 10. března 2022 v Praze.