Zdeněk Tůma (Vinohrady)

Narodil se na Královských Vinohradech do rodiny c.k. ředitelského adjunkta školského knihoskladu Jeronýma Tůmy, jež bydlela v ulici U Zvonařky 1423/7. Studium na reálném gymnáziu na Královských Vinohradech Na Smetance ukončil v roce 1923. Jako přípravu ke studiu na malířské akademii navštěvoval soukromou školu Ferdinanda Engelmüllera (1921–23). V letech 1923 až 1930 studoval na pražské Akademii výtvarných umění (u profesorů Josefa Loukoty, Vojtěcha Hynaise a Jakuba Obrovského). Po úspěšném zakončení studia se stal se členem Jednoty výtvarných umělců a získal stipendium do Francie, kam v roce 1931 odjel na dva měsíce. Právě na francouzské umění se orientoval ve své tvorbě, která se postupně vymaňovala z vlivu školní výuky a opouštěla figurální kompozice v duchu salónního akademismu J. Obrovského: namaloval několik obrazů ve stylu lyrického kubismu, inspiraci čerpal též z díla A. Deraina. Do Francie se vypravil znovu v roce 1936 a zůstal zde tentokrát více než rok, během něhož pobýval v Paříži, kde studoval malbu a navštěvoval ateliér Františka Kupky, kreslil do humoristických časopisů a cestoval: do Dieppe, Bretaně a Normandie, pobýval v St. Malo a St. Michel, krátký výlet podnikl do Londýna, přes Bordeaux cestoval podél Pyrenejí na jih do Perpignan, téměř celý rok pak strávil v rybářské vesnici Collioure u španělských hranic, kterou proslavila celá řada malířů. V Paříži se uskutečnila jeho první samostatná autorská výstava, na které prezentoval své kvaše a kresby, zachycující přímořská městečka na jihu Francie. V jeho tehdejších krajinách a květinových zátiších je patrné okouzlení pozdní tvorbou R. Dufyho.

Po návratu do Čech uspořádal svou první samostatnou výstavu v Topičově salonu (1939), další následovala v roce 1942 ve Vilímkově galerii. Ve své volné tvorbě postupně opustil lyrický styl (poetické dívčí portréty, obrazy z prostředí komediantů) a repertoár námětů rozšířil o svět moderní civilizace a techniky, předměty všedního dne i o existenciálně laděné prostředí městské periférie. Mezi léty 1940 až 1943 lze v Tůmově malířské tvorbě, žánrově koncentrované na zátiší, portrét a krajinu, zaznamenat i autorův zájem o dílo G. de Chirica a S. Dalího. V té době se však již věnoval především scénografii a spolupracoval s několika divadly, zejména s  Městským divadlem na Královských Vinohradech, dále Prozatimním, Švandovým a Komorním divadlem v Praze a plzeňským divadlem J. K. Tyla. Do své předčasné smrti vytvořil desítky scénografických a kostýmních návrhů a podílel se na 24 divadelních inscenacích. O Tůmových jevištních výpravách, jež při věcností pohledu a absenci jakéhokoli dekorativismu dokázaly rozličnými výtvarnými prostředky navozovat dojem metafyzického prostoru, V. Ptáčková napsala, že je v nich přítomen „onen druh aktuální naléhavosti“, který před lety charakterizoval scénografie J. Čapka. V divadelním prostředí se Tůma seznámil s Adinou Mandlovou, s níž se v květnu roku 1943 oženil. Krátké a nešťastné manželství ukončil 14. prosince 1943 sebevraždou: v bytě Mandlové (ve Spolkovém domě Hlahol na Masarykově nábřeží) se otrávil svítiplynem.

Než se oženil s herečkou A. Mandlovou, bydlel v domě v ul. Londýnská 58, malířský ateliér měl v Žitné 53.

Tůmovo malířské a scénografické dílo začalo být znovuobjevováno od konce 80. let. Připomenuto bylo několika retrospektivními výstavami při příležitosti jeho nedožitých osmdesátých narozenin v roce 1987 (Zdeněk Tůma: Obrazy a kresby, Galerie výtvarného umění, Roudnice nad Labem, Zdeněk Tůma: Životní malířské a scénografické dílo, Letohrádek Ostrov, Ostrov, Zdeněk Tůma: Výběr z díla, Galerie výtvarného umění, Cheb) a dvěma výstavami v Galerii Ztichlá klika v roce 2019 (Zdeněk Tůma: Kresby, kvaše a akvarely z Francie z let 1936-1937, Zdeněk Tůma: Obrazy z let 1936-1943). Časopis Revolver Revue č. 27/1994 uveřejnil reprodukce osmnácti Tůmových obrazů a kreseb z let 1935–1942.