Cyril Mach (Vinohrady)

Cyril Mach se narodil 17. února 1888 ve Starých Smrkovicích nedaleko Nového Bydžova. Po absolvování tamního gymnázia a vystudování učitelského ústavu v Kutné Hoře jej kantorské řemeslo zaválo na východní Moravu. V roce 1909 se stal učitelem ve valašských  Horních Pasekách, brzy přešel na školy v nedaleké Horní i Prostřední Bečvě. Za první světové války musel Mach narukovat do rakouské armády. Po frontovém zranění nohy se léčil v Trutnově, kde se seznámil s Antonií Michálkovou. S touto mladou učitelkou se v březnu 1918 oženil a později vychovával dvě dcery a dva syny; manželství však bylo roku 1942 úředně rozloučeno. Po vzniku samostatného Československa působil Mach ve východní části republiky jako propagační komisař Ministerstva s plnou mocí pro správu Slovenska. V roce 1920 se stal řídícím učitelem ve valašském Hutisku, když s tamní školou Za Kopcem spojil dalších devatenáct let svého života.

Mach patřil k onomu typu českých učitelů, kteří se již od dob národního obrození pokoušeli v místech svého kantorského působení pozvednout vzdělání, zvýšit životní úroveň a organizovat společenský život. Dětem v Hutisku vštěpoval Mach zdravotní a hygienické návyky, založil pro ně hasičský sbor a jako vášnivý sportovec je vedl k turistice a lyžování. Díky samostudiu a účasti na vzdělávacích kurzech mohl Mach pomáhat i svým dospělým spoluobčanům. Radil jim v právních a majetkových věcech, snažil se zvýšit výnosy jejich zemědělských usedlostí, uměl jim také poskytnout lékařskou první pomoc. Byl to Mach, kdo v Hutisku podnítil v roce 1921 vybudování pomníku Tomáše Garrigua Masaryka a o pět let později i památníku jeho ženy Charlotty. Vedle toho Mach vydával turistické příručky o Valašsku a sám turisty po Beskydech aktivně prováděl. Díky své činorodosti a intelektuálnímu rozhledu byl vyhledávaným společníkem. Byt rodiny Machových v hutiské škole proto často navštěvovali umělci, malíři, spisovatelé i školští pracovníci.

Mach se jako jeden z prvních lidí na Valašsku dokázal nadchnout pro rozhlas. Velmi dobře totiž pochopil význam tohoto moderního vynálezu pro šíření kultury, vzdělání i zábavy mezi venkovským lidem. Jako nadšený radioamatér přispíval Mach k popularizaci rozhlasu a zvyšování počtu radiopřijímačů v Hutisku i širším valašském okolí. Ve druhé polovině třicátých let navíc začal aktivně spolupracovat s pobočkou československé rozhlasové společnosti Radiojournal v Moravské Ostravě. Sám nejprve do mikrofonu přednášel o valašské historii a folkloru, postupně však začal organizovat i kolektivní rozhlasová vystoupení svých valašských spoluobčanů. Režisérem těchto pořadů, které byly před ztvárněním v ostravském rozhlasovém studiu nacvičovány přímo v Hutisku, se stal František K. Zeman. Vystupujícími byly zprvu především děti, ale postupně k nim začali přibývat i dospělí a celé toto uskupení se nakonec začalo nazývat Valašská rozhlasová družina. Cílem těchto Machem iniciovaných a komponovaných pořadů bylo představení valašského svérázu a lidové kultury, nechyběly však ani aktuálně laděné prvky se sociálním nábojem. Jednotlivé a většinou hodinu trvající přenosy byly poskládané z hudebních ukázek, hraných scén, monologů a rozhovorů.

Jako vlastenec a veřejně aktivní člověk se Mach nesmířil s okupací českých zemí nacistickým Německem a zapojil se do odboje, a to v rámci organizace Obrana národa. Díky znalosti valašského kraje převáděl z protektorátu na Slovensko uprchlíky, kteří dále směřovali do Polska. Byl mezi nimi i budoucí známý stíhací pilot František Fajtl. Již v létě roku 1939 se však okolo Macha začala utahovat smyčka gestapa, a tak se rozhodl opustit Valašsko. Mach využil svých známostí a podařilo se mu získat místo odborného učitele v měšťanské škole na pražských Vinohradech. Později se dokonce stal ředitelem obecné a měšťanské školy na Vyšehradě. I v těchto letech byl Mach zřejmě zapojen do podzemního odbojového hnutí, ač je toto pražské období jeho života kvůli mezerám v historických pramenech spíše zahaleno v mlze. Kusé poválečné informace ovšem naznačují, že se věnoval zpravodajské činnosti a šíření zpráv, jež posilovaly vlastenecké odhodlání spoluobčanů. Zároveň byl zřejmě v kontaktu s partyzány v brdských lesích. V letech války zároveň Mach čas od času zajel navštívit své přátele na milované Valašsko. Svědci později vzpomínali, jak moc se v posledních měsících války těšil na osvobození českých zemí…

 4. května 1945 odjel Mach na návštěvu své čtyřiaosmdesátileté maminky do Volanic na Jičínsku, kde o den později zaslechl z rádia volání Českého rozhlasu o pomoc. Rozhodl se vyrazit do Prahy a nezastavily jej ani maminčiny prosby. Přenocoval v Českém Brodě a do rozhlasové budovy na pražských Vinohradech dorazil odpoledne 6. května i se zbraněmi, které předtím ukrýval ve vyšehradské škole. Ihned se zapojil do hájení podzemní hlasatelny, telefonní centrály a dalších technických zařízení potřebných pro povstalecké vysílání. V 17:40 ale dopadla na budovu rozhlasu německá letecká puma, která zcela zdemolovala vstupní halu a okolní prostory. Spolu se svými spolubojovníky nalezl v troskách smrt také Cyril Mach.

Byl to František K. Zeman, kdo teprve 12. května na fotografiích v osobních dokladech, které vyprošťovací čety objevily v náprsní tašce jednoho padlého, poznal svého přítele a předválečného rozhlasového spolupracovníka Cyrila Macha. Jeho ostatky byly uloženy do hromadného hrobu pražských povstalců z května 1945. Machovo jméno je od roku 1948 uvedeno na pamětní desce věnované padlým obráncům rozhlasu, jež se nachází u vchodu do rozhlasové budovy na pražských Vinohradech. V květnu 1948 byl Cyril Mach posmrtně uctěn Československým válečným křížem, v květnu 1959 mu byla odhalena na budově hutiské školy Za Kopcem pamětní deska a busta. Prsť z hromadného hrobu padlých květnových povstalců byla v červenci 1981 přenesena na Valašský Slavín v Rožnově pod Radhoštěm, kde byl Cyrilu Machovi vybudován pomník. Machův odkaz je nadále rozvíjen především ve valašském Hutisku, kde se každý květen koná sportovní Memoriál Cyrila Macha.