Zikmund Winter (Vinohrady)

Zikmund Winter se narodil v rodině zvoníka kostela sv. Ducha na Starém Městě pražském. Vystudoval historii na Filozofické fakultě Karlo-Ferdinandovy univerzity v Praze, kde navštěvoval přednášky Václava Vladivoje rytíře Tomka, českého historika, archiváře, politika a prvního rektora české části pražské univerzity. Po studiích působil Winter jako učitel v Pardubicích a posléze na reálce v Rakovníku. V roce 1884 se s manželkou Marií Annou, rozenou Šedou, a oběma dětmi přestěhoval na Královské Vinohrady. Zde byl jmenován c. k. školním radou a jako středoškolský profesor češtiny a latiny vyučoval na Akademickém gymnáziu ve Štěpánské ulici. Poklidný učitelský život mu přinášel mnoho příležitostí k historickému bádání i k tvůrčímu psaní. Široké kulturní veřejnosti je především znám díky dílům, která byla převedena na filmový pás: filmy Rozina sebranec (1945) a Nezbedný bakalář (1946) režíroval Otakar Vávra, televizní inscenaci Kateřina zlé pověsti (1976) režíroval František Filip a inscenaci Mistr Kampanus (1993) Zdeněk Sirový. Historických románů, novel a povídek napsal Zikmund Winter dlouhou řadu. Populární jsou jeho Starobylé obrázky z Rakovnicka či čtyři řady Pražských obrázků. Ale velmi ceněna je i jeho práce vědecká. Zabýval se uměním, řemeslem a živnostmi zejména 15. až 16. století. Soubor jeho děl psaných čtivou formou beletrie, ale opatřenými citacemi a marginálními poznámkami obsahuje necelou dvacítku svazků a zůstalo torzem zamýšleného projektu, přesto  přináší cenné informace badatelům o životě v Čechách před mnoha staletími.

Zikmund Winter je dnes hodnocen jako nejvýznačnější představitel historické prózy na přelomu 19. a 20. století. Jako historik se vypracoval na předního znalce městského života v Čechách v 15. až 17. století.

Onemocnění krku, které bylo následkem usilovného studia zaprášených listin, mu později zabránilol nejen v dalším studiu pramenů, ale i ve styku s přáteli, kde se uplatňoval jako skvělý společník s velkým smyslem pro humor a sebeironii. Zikmund Winter zemřel v bavorských lázních Bad Reichenthall, kam jezdíval každoročně načerpat síly. Pohřben byl na Vinohradském hřbitově.